Když byl právě před třiceti lety, tedy v roce 1989, ohlášen objev rohatého dinosaura z Uzbekistánu, stal se ve vědeckém světě malou senzací. Vývojově vyspělí rohatí dinosauři (Ceratopsoidea) byli tehdy známí pouze ze severoamerického kontinentu a nepředpokládalo se, že by bylo možné jejich fosilie objevit právě kdesi ve střední Asii. Přitom fragmenty fosilií možných ceratopsoidů byly v oblasti Džarakuduk objevovány sovětskými paleontology již v první polovině 20. století. Teprve roku 1988 však paleontolog Lev Aleksandrovič Nesov na základě těchto dříve objevených fosilií stanovil nový druh Turanoceratops tardabilis. Tehdy však ještě nedoplnil formální popis a tak jméno zůstávalo v kategorii nomen nudum.
Až v následujícím roce spolu s dvojicí kolegů dinosaura pod stejným jménem formálně popsal. Vědecké jméno Turanoceratops znamená doslova „rohatá tvář z Turanu“, což bylo staré perské označení Turkestánu, tedy historické oblasti centrální Asie (do které spadá i místo objevu dinosaura). Druhové jméno tardabilis znamená cosi jako „zpomalený/opožděný“, což odkazuje ke zdlouhavému procesu vědeckého popisu tohoto rohatého dinosaura.
Holotyp nese označení CCMGE 251/12457 a má podobu poničené levé horní čelisti. Další fosilie představují části lebky za očnicí a fragment čelisti a nadočnicových rohů, zuby a části kostry končetin. Původně bylo sice k tomuto druhu řazeno několik dalších fosilních fragmentů, jak se ale ukázalo, ty patřily ve skutečnosti jiným dinosaurům. Například mozkovna, označená CCGME 628/12457, patřila jakémusi sauropodnímu dinosaurovi, domnělý lebeční límec byly zase ankylosauří osteodermy. Paleontolog Peter Dodson sice v roce 2004 označil tento druh za nomen dubium (tedy pochybné vědecké jméno – taxony jsou takto označovány, když se zdá, že jejich materiál nedisponuje žádnými znaky, které by jej mohly odlišit od jiných, dříve pojmenovaných taxonů), o pět let později ale jeho kolegové Hans-Dieter Sues a Alexander Averianov publikovali práci, ve které jeho validitu (taxonomickou platnost) potvrzují. Podporuje dokonce jeho příslušnost ke kladu Ceratopsidae, což by znamenalo, že se jedná o vůbec prvního známého zástupce této skupiny mimo Severní Ameriku. Pozdější výzkumy však naznačují, že turanoceratops byl spíše raným zástupcem rozsáhlejší skupiny Ceratopsoidea a evolučně spadal mimo ceratopsidní dinosaury (jediným asijským ceratopsidem je v současnosti čínský druh Sinoceratops zhuchengensis).
Ať už však byl Turanoceratops tardabilis pouze zástupcem kladu Ceratopsoidea nebo přímo Ceratopsidae, je zajímavým příspěvkem k našemu pochopení paleogeografie rohatých dinosaurů. Na poměry pozdějších zástupců měl relativně malý a krátký lebeční límec i nadočnicové rohy. Zajímavostí jsou také jeho zuby s dvojitým kořenem. Anatomické znaky jsou mozaikovité, některé jsou spíše primitivní a jiné naopak evolučně odvozené. Jednalo se o poměrně malý druh, podle odhadů amerického nezávislého badatele Gregoryho S. Paula měřil na délku pouze kolem 2 metrů a vážil zhruba 175 kg.
Fosilie turanoceratopse byly objeveny v sedimentech souvrství Bissekty, pocházejícího z pozdně křídového období turonu, tedy asi z doby před 92 až 90 miliony let. Tehdejší ekosystémy na území současného Uzbekistánu byly druhově velmi bohaté, jen dosud bylo z tohoto souvrství popsáno asi 11 platných druhů dinosaurů a množství jiných obratlovců i bezobratlých. Predátorem turanoceratopse mohl být až 4 metry dlouhý tyranosauroid druhu Timurlengia euotica, formálně popsaný roku 2016. Turanoceratops byl zřejmě do značné míry podobný svému severoamerickému protějšku, druhu Zuniceratops christopheri, žijícímu zhruba ve stejné době na území Nového Mexika. Podobným evolučním stádiem byl také mírně geologicky mladší rohatý dinosaurus Ajkaceratops kozmai, formálně popsaný v roce 2010 z Maďarska.
Turanoceratops každopádně sdílel ekosystémy s mnoha dalšími dinosaury, například hadrosauroidy, ankylosaury, oviraptorosaury, ornitomimosaury, deinonychosaury a samozřejmě i většími teropody. Jejich preferovanou potravou byly nejspíše nízko rostoucí rostliny, jako jsou kapradiny, přesličky nebo různé menší nahosemenné křoviny. Ty turanoceratops trhal svým mohutným zobákovitým zakončením čelistí. Mohlo se jednat o stádní druh, který setrvával dlouhodobě v hierarchicky uspořádaných skupinách, o těchto aspektech jeho paleobiologie však zatím nic konkrétního nevíme. Více nám snad o tomto zajímavém uzbeckém rohatém dinosaurovi odhalí budoucí objevy jeho fosilií v bohatých sedimentech geologického souvrství Bissekty.
- Přibližná podoba druhu Turanoceratops tardabilis v představě umělce. Tento malý rohatý dinosaurus se zřejmě dokázal oproti svým mnohem mohutnějším příbuzným z pozdějších geologických období poměrně rychle pohybovat. Kromě útěku mohl být jeho obrannou strategií před dravými dinosaury také život ve stádech (Teratophoneus, CC BY-SA 3.0).
- Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.
1 Comment