Definitivní pohřeb nanotyrana?

O domnělém menším tyranosauridovi z úplného konce severoamerické pozdní křídy s vědeckým jménem Nanotyrannus lancensis je v populárně naučných kruzích řeč prakticky neustále, a to především z ohledem na jeho nejistou vědeckou platnost (tj. taxonomickou validitu). Právě s tou to už delší dobu nevypadalo příliš dobře – většina paleontologů se totiž shoduje na tom, že se v případě známých fosilních exemplářů domnělého tyranosaurida s největší pravděpodobností jedná o mladého jedince populárního druhu Tyrannosaurus rex. Nová vědecká studie, publikovaná na samotném začátku roku 2020 již nanotyrana coby vědecky platný a samostatný taxon teropodního dinosaura nejspíš definitivně pohřbívá.

Tato odborná práce, zaměřená na výzkum ontogeneze tyranosaurů, vycházela z údajů o kostře slavného jedince zvaného „Jane“ a dalšího juvenilního jedince tyranosaura jménem „Petey“. Obě kostry byly objeveny týmem z instituce Burpee Museum of Natural History, sídlící ve městě Rockford ve státě Illinois. Tým vědců, mezi nimiž nechyběla ani známá paleontologická jména, jako jsou Jack Horner, Lindsay Zannová nebo Nathan Myhrvold, navázal na dnes již proslulou studii Gregoryho Ericksona a jeho kolegů z roku 2004. Erickson přišel jako první s přesnějšími údaji o rychlosti růstu různých tyranosauridů, zejména pak samotného druhu T. rex. Nová studie by měla tyto údaje ještě více zpřesnit a rozšířit.

Vedoucí postavou výzkumu je paleontoložka Holly Woodwardová, jejíž jméno se objevuje u odborné práce v prestižním periodiku Science Advances na prvním místě. Vědkyně spolu se svými kolegy využila možností moderních metod paleohistologie a prozkoumala podrobně mikrostrukturu fosilních kostí (stehenních a holenních) obou mladých tyranosaurů. Nyní tak máme k dispozici nejen informaci o tom, jak se proměňoval tvar jednotlivých částí těla tyranosaura v době jeho růstu a dospívání, ale také o tom, jakým tempem kosti rostly a v jakém věku jejich „majitelé“ zahynuli. A výsledek? „Jane“ bylo v době smrti 13 let, „Peteymu“ 15. Byli to tedy v obou případech tyranosauří „puberťáci“.

Holotyp pochybného taxonu Nanotyrannus lancensis, přesně 57,2 cm dlouhá lebka, popsaná v roce 1946 jako Gorgosaurus lancensis. V roce 1988 se exemplář CMNH 7541 z Clevelandského muzea přírodní historie stal holotypem nově stanoveného druhu menšího tyranosaurida. Optikou dnešních poznatků však tuto fosilii můžeme s vysokou mírou pravděpodobnosti zařadit do druhu T. rex (James St. John, CC BY 2.0).

Ukázalo se také, že tyranosauři skutečně rostli stejně rychle, jako dnešní teplokrevní obratlovci, tedy savci a ptáci. Zajímavé je i další zjištění, které ukazuje překvapivě „důmyslnou“ fyziologii a metabolismus tohoto dinosaura. V době hojnosti potravy totiž mladí tyranosauři rostli velmi rychle, zatímco v době jejího nedostatku se jejich růst zpomalil. Dokládají to mezery mezi jednotlivými přírůstkovými kruhy v kostech, které nejsou závislé na sezónních změnách.

Vzhledem k tomu, že tyranosauři rostli na poměry dinosaurů velmi pomalu – plné velikosti dosahovali podobně jako člověk zhruba až ve věku dvaceti let – procházeli v průběhu růstu drastickými změnami. Mladí jedinci byli rychle běhající lovci menší a svižnější kořisti, jejich lebky nebyly zdaleka tolik silné jako u dospělců a jejich zuby byly menší a křehčí. Dospělí tyranosauři byli naopak stavěni na pomalejší pohyb a drtivou sílu čelistního stisku, jak již dobře víme. Tyranosauři si zkrátka své ekosystémy dokonale rozdělili prakticky ve všech svých růstových stadiích.

Ale co tedy říká nová studie o nanotyranovi? Krátce a jednou větou – tento domnělý tyranosaurid téměř s jistotou nikdy neexistoval. Alespoň co se dvou zkoumaných jedinců týká, rozhodně nejde o zástupce samostatného druhu dinosaura. Jsou to nepochybně nedospělé, juvenilní až subadultní exempláře druhu Tyrannosaurus rex. Pokud by měli „Jane“ a „Petey“ čas dospět, možná by se z nich stali giganti, které známe například v podobě kosterních exemplářů „Sue“ z Jižní Dakoty nebo „Scottyho“ z kanadského Saskatchewanu. Nebyli by už velcí jen jako statný kůň, ale vážili by tolik, co dva dospělí sloni (kolem 9000 kg) a jejich délka by se blížila 13 metrům. Místo toho však zahynuli v nedospělém věku, a i díky tomu mohli zanechat své zkamenělé kostry paleontologům, kterým tak umožnili lepší pochopení individuálního vývoje tyranosaurů.

Vědci jako je Peter Larson v platnost druhu Nanotyrannus lancensis stále věří, a dosud také doufají, že se jim jednou podaří ji prokázat. Zatím to ale vypadá na „nanotyranovo“ postupné pohřbívání.

  • Slavný exemplář tyranosaura zvaný „Jane“ z instituce Burpee Museum of Natural History ve městě Rockford (stát Illinois). Tento asi 13 let starý jedinec vážil necelou tunu a díky svým silným dlouhým nohám nejspíš dokázal rychle běhat. Na rozdíl od několikatunových dospělců tak mohl lovit menší a rychlejší kořist (Zissoudisctrucker, CC BY-SA 4.0).
  • Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *