Torvosaurus, dravý král pozdní jury

Co o torvosaurovi, děsivém přízraku z doby před 150 miliony let, vlastně víme? Prvním popsaným druhem byl severoamerický Torvosaurus tanneri, představený vědeckému světu v roce 1979. Jeho fosilie byly objeveny na území Colorada v sedimentech souvrství Morrison. Jednalo se tedy o přímého současníka dalších velkých teropodů, jakým byl Allosaurus fragilis, Ceratosaurus nasicornis nebo Saurophaganax maximus. Torvosaurus byl pravděpodobně nejmohutnější ze všech těchto teropodů a představoval tak nejspíše dominantního predátora.

S délkou mezi 10 a 11 metry sice nebyl nejdelším teropodem ve svém ekosystému, ale s hmotností v rozmezí 3,5 až 4,5 tuny patřil k největším známým jurským teropodům vůbec. Jen jeho lebka dosahovala podle dochovaných částí horní čelisti délky asi 1,4 metru a patří tak k největším dosud objeveným lebkám mezi všemi teropody. Torvosauři měli také krátké, ale zato velmi silné přední končetiny, opatřené mohutnými drápy. Právě obří zahnutý dráp z torvosaurovy přední končetiny byl v roce 1971 tím prvním, co bylo z dinosaura objeveno. Fosilii našla v lokalitě Calicho Gulch Quarry nedaleko městečka Delta sběratelka fosilií Vivian Jonesová. Dráp poté ukázala Jamesi Jensenovi (proslavenému například popisem domnělého gigantického sauropoda nazvaného „Ultrasauros macintoshi“) a její manžel Daniel E. Jones doporučil Jensenovi zahájit výzkum na dnes již proslulé lokalitě Dry Mesa Quarry, objevené roku 1963. Již dříve tam narazil na četné fosilie teropodů i sauropodů a Jensen zde odkryl skutečně úžasné zkameněliny. Mimo jiné tady získal i další fosilní materiál zatím záhadného teropoda a v roce 1979, tedy přesně před 40 lety, jej formálně popsal spolu s paleontologem Peterem M. Galtonem. Jméno Torvosaurus se dá přeložit jako „zuřivý ještěr“, tanneri je pak poctou kanadskému politikovi a církevnímu činiteli Nathanu E. Tannerovi.

V roce 1985 byl objeven nový fosilní materiál včetně fragmentů lebky a další pak byl popsán také na začátku 90. let. Dnes reprezentují druh T. tanneri tři exempláře, dva dospělci a jedno mládě. Také fosilie z Wyomingu, popsané v roce 1992 Robertem T. Bakkerem jako „Edmarka rex, patří podle převažujícího názoru torvosaurovi. To samé se pak dá říci o obskurním „brontoraptorovi“, který však není oficiálně platným jménem.

V roce 2000 byly poprvé v odborné literatuře zmíněny fosilie torvosaura z Portugalska, o šest let později přiřazené přímo k druhu T. tanneri. Až v roce 2014 pak dostaly vlastní druhové jméno T. gurneyi na počest výtvarníka Jamese Gurneyho (známého například dílem Dinotopie). V Portugalsku byla v roce 2013 dokonce objevena fosilní vejce velkého teropoda, která mohou patřit právě tomuto evropskému druhu torvosaura. Nálezy pocházejí ze souvrství Lourinhã a jejich stáří činí stejně jako u severoamerických nálezů zhruba 153 až 145 milionů let. Torvosauři patří do kladu Megalosauridae, v rámci užší skupiny Megalosaurinae, a jsou tak blízce příbuzní například prvnímu vědecky popsanému dinosaurovi druhu Megalosaurus bucklandii, dalšímu anglickému druhu Duriavenator hesperis nebo německému taxonu Wiehenvenator albati, popsanému teprve v roce 2016. Torvosaurus je z nich zástupcem největším i geologicky nejmladším, a to přibližně o 10 až 15 milionů let.

Oba druhy torvosaura představovaly nebezpečné predátory, kteří ve svých ekosystémech mohli útočit téměř na jakoukoliv kořist, zejména pak na ornitopodní a menší sauropodní dinosaury. V ekosystémech morrisonského souvrství se jeho kořistí mohli stávat býložraví dinosauři, jako byl Camptosaurus či Stegosaurus nebo mláďata sauropodů diplodoků, brontosaurů, kamarasaurů a dalších. Nevíme nic o tom, zda torvosauři lovili ve smečkách, pokud tomu tak ale bylo, pak si možná mohli troufnout i na dospělé jedince obřích sauropodů, jako byl například až 35 metrů dlouhý Supersaurus vivianae nebo více než 50 tun vážící Brachiosaurus altithorax. V ekosystémech souvrství Lourinhã se zase torvosaurovou kořistí mohl stávat například ornitopod Draconyx, stegosauridi Dacentrurus a Miragaia nebo sauropodi Lusotitan, Zby a další.

  • Rekonstrukce druhu Torvosaurus tanneri (Fred Wierum, CC BY-SA 4.0).
  • Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.

3 Comments

  1. Zaujal ma odhad hmotnosti torvosaura. Sám píšete, že Torvosaurus nebol najdlhším teropódom Morrisonu (pokiaľ viem, tak do väčšej dĺžky dorastali alosauridy Epanterias a Saurophaganax). Maximálny odhad hmotnosti pri rode Saurophaganax činí „len“ 3830 kg (Persons et al. 2019). Pri kratšom torvosaurovi však udávate hmotnostný rozsah 3,5-4,5 tony, čiže v podstate rovnakú alebo ešte väčšiu hodnotu ako u saurofaganaxa. Bol teda Torvosaurus podstatne robustnejší (a tým aj ťažší) ako napríklad Saurophaganax? A vôbec, ako je to s porovnaním robustnosti megalosauroidov a alosauroidov?

  2. Dobrý den, děkuji za Váš výborný a zasvěcený dotaz! Ohledně nejistoty při odhadech tělesného objemu a s ním související hmotnosti dávno vyhynulých živočichů viz také komentáře pod článkem o obřím varanovi druhu _V. priscus_. Skutečně se domnívám, že torvosauři měli tělesnou stavbu poněkud robustnější než alosauridi, žijící ve stejných ekosystémech (otevřenou otázkou zůstává, zda je saurofaganax skutečně samostatným rodem teropoda nebo jen obřím exemplářem alosaura). Je jisté, že odrostlé exempláře saurofaganaxe mohly dosáhnout značné hmotnosti a překonávat v tomto ohledu například i průměrně vzrostlé jedince torvosaura, nicméně podle popisné studie k druhu _T. gurneyi_ byli tito robustní megalosauridi skutečně nejmohutněji stavěnými teropody pozdně jurských ekosystémů západu Severní Ameriky i západu Evropy. Otázkou je, co s těmito názory poplatnými současné době učiní budoucí objevy. Také podle studie Benson et al. (2017) mohli velcí jedinci saurofaganaxe vážit kolem 3800 kg coby střední hodnoty, u velkých jedinců druhu _A. fragilis_ (s délkou přes 10 metrů) se hmotnost pohybovala podle většiny relevantních odhadů asi na úrovni 2700 až 3500 kg. Naproti tomu oba druhy torvosaura s délkou do 11 metrů zřejmě vážily zmíněných 3500 až 4500 kg (Hendrickx a Mateus, 2014), což vypovídá o jejich robustnější tělesné stavbě. Nejsem si jistý, nakolik byla otázka porovnání morfotypů obou vývojových skupin (čeledi alosauridů a megalosauridů) probádána, zatím se jedná spíše o výsledek přímého porovnání navzájem nezávislých odhadů tělesné hmotnosti zástupců těchto skupin. Pokud o takovém výzkumu víte, určitě nám dejte vědět – budeme rádi! Hezký začátek léta, VS.

Napsat komentář: Marek Dzurenko Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *