Dinosauří Apollo 11 – největší úspěchy posledních padesáti let dinosauří paleontologie

Významné výročí spjaté s jedním z největších úspěchů lidského snažení v historii – tedy prvního přistání člověka na Měsíci – nelze zcela přehlédnout ani na čistě paleontologicky orientované stránce. Dne 20. července 1969 přistál lunární modul Apollo 11 na povrchu našeho vesmírného souputníka a to změnilo nejen dějiny kosmonautiky, ale nejspíše i dějiny lidstva jako takové. Na tomto místě už astronomickou stránku věci opustíme a přejdeme volně k hlavnímu tématu tohoto příspěvku, souvisejícímu alespoň časově s tímto výročím. Jaké největší úspěchy v dinosauří paleontologii, vzdáleně svým významem podobné přistání člověka na Měsíci, se odehrály v průběhu pěti desetiletí, která nás dělí od této události? To už se dozvíte v další části textu. Jejich výběr je samozřejmě čistě subjektivní a pojatý takříkajíc telegraficky. Jistě by s ním také všichni nadšenci ani odborníci nemuseli souhlasit. Pokud Vám tedy v tomto stručném seznamu něco zásadního chybí, neváhejte se ozvat v komentářích pod článkem!

Slavný paleontolog Robert T. Bakker s kostrou tyranosaurida druhu Gorgosaurus libratus (Ed Schipul, CC BY 2.0).

1. První desetiletí (1969–1979)
V tomto desetiletí procházela dinosauří paleontologie velkou „revolucí“, neformálně zvanou Dinosauří renesance. Tento obecný názorový přerod byl odstartován zejména popisem nového teropodního dinosaura druhu Deinonychus antirrhopus, který byl zveřejněn právě v červenci roku 1969, tedy zhruba v době přistání prvních astronautů na Měsíci. V tomto období se objevují nejspíš poprvé skutečně moderní rekonstrukce vzezření dinosaurů (například Robert T. Bakker, Gregory S. Paul), některé dokonce již s naznačeným tělesným opeřením. Za zmínku pak stojí také další významný objev, publikovaný roku 1979. Jedná se o nález prvních hnízdních kolonií kachnozobých dinosaurů druhu Maiasaura peeblesorum na severu americké Montany, který prokázal dosud nečekanou rodičovskou péči o mláďata u neptačích dinosaurů. Tento výzkum proslavil zejména paleontologa Jacka Hornera, budoucího poradce filmařů při natáčení Jurských parků a dlouholetého kurátora sbírek v instituci Museum of the Rockies.

2. Druhé desetiletí (1979–1989)
Kromě záplavy nově popsaných druhů dinosaurů a pokračující Dinosauří renesance (v roce 1986 vydal Robert T. Bakker knihu Dinosauří kacířství) se objevují například první vědecké práce věnované konceptu získávání původního organického materiálu z molekul starých desítky milionů let, tedy i z doby dinosaurů. Touto zajímavou problematikou, která inspirovala i Michaela Crichtona pro jeho Jurský park (dopsán roku 1989 a vydán v roce následujícím) se zabýval zejména George Poinar Jr. Koncem 80. let jsou také objevováni do té doby nejstarší známí triasoví dinosauři ze souvrství Ischigualasto (stáří asi 231,4 milionu let; např. Herrerasaurus, Eoraptor). Poprvé po víc než 80 letech je také sesazen z trůnu Brachiosaurus altithorax jako největší známý dinosaurus – v roce 1985 je z Colorada formálně popsán diplodokid Supersaurus vivianae (který je s asi 35 metry delší) a roku 1989 je v argentinské Patagonii objeven titanosaur Argentinosaurus huinculensis (který je celkově delší i hmotnější).

Rekonstrukce malého komsognatida druhu Sinosauropteryx prima lovícího ještěrku druhu Dalinghosaurus longidigitus. Zbarvení dinosaura na základě výzkumu Fianna M. Smithwicka a kol. (Bob Nicholls, CC BY 4.0).

3. Třetí desetiletí (1989–1999)
Tuto dekádu není možné začít jinak než zmínkou enormní celosvětové vlny „dinománie“, která zachvátila svět v roce 1993 s premiérou prvního Spielbergova Jurského parku. O čtyři roky později pak následoval další díl. Mezitím bylo oznámeno, že ve fosiliích některých dinosaurů ještě mohou být stopy po původních proteinech, což vyvolalo vlnu dohadů a obecné nedůvěry. Objevem desetiletí se ale stalo zveřejnění popisu prvního prokazatelně opeřeného neptačího dinosaura, kterým se na podzim roku 1996 stal čínský kompsognatid druhu Sinosauropteryx prima. K malému predátorovi z období rané křídy se pak brzy přidalo několik dalších teropodů a brzy bylo jasné, že opeření (byť v podobě primitivního vláknitého pokryvu) nebylo u mnoha dinosaurů prakticky ničím neobvyklým. Mezi další zajímavosti patří například studie prokazující, že Tyrannosaurus rex si udržoval stálou tělesnou teplotu nebo formální popis gigantického teropoda druhu Giganotosaurus carolinii z rané fáze pozdní křídy dnešní Argentiny.

4. Čtvrté desetiletí (1999–2009)
Na přelomu tisíciletí stále přicházely nové objevy opeřených dinosaurů, zejména z oblasti severovýchodní Číny (provincie Liao-ning), ale například také z Německa (Juravenator starki, popsaný roku 2006). Koncem této dekády již byly učiněny první pokusy určit zbarvení pravěkých organizmů z jejich fosilních melanozomů (zatím jen v případě druhohorního fosilního hlavonožce a izolovaného pera). Ve výzkumu se stále více uplatňují nové zobrazovací technologie a internetové sítě a databáze. V neposlední řadě je také roku 2006 popsán první dinosaurus z Antarktidy, objevený již v roce 1986 (pochybný nodosaurid nazvaný Antarctopelta oliveroi). Paleontologové žasnou nad dvěma fantasticky zachovanými „mumiemi“ kachnozobých dinosaurů, brachylofosaurem „Leonardem“ z Montany (objeven roku 2000) a edmontosaurem „Dakotou“ ze Severní Dakoty (objeven roku 1999). V České republice jsou roku 2003 objeveny první prokazatelné kosterní fosilie druhohorního dinosaura nedaleko Kutné Hory (roku 2017 byl pojmenován Burianosaurus augustai).

Leonardo, skvěle zachovaný jedinec kachnozobého dinosaura druhu Brachylophosaurus canadensis (The Children’s Museum of Indianapolis, CC BY-SA 3.0).

5. Páté desetiletí (2009–2019)
V zatím posledním desetiletí dinosauří paleontologie nadále pokračuje trend zavádění technologických a informačních novinek do výzkumu. V roce 2010 jsou publikovány první studie o zbarvení dinosaurů (čínští Anchiornis a Sinosauropteryx), následované dalšími podobnými studiemi v pozdějších letech. Fantastické objevy (včetně části opeřeného dinosauřího ocasu) přicházejí také z barmského jantaru. V letech 2012 až 2014 je identifikována druhá prokazatelná zkamenělina dinosaura z našeho území, fosilní zub teropoda ze sbírek Masarykovy Univerzity v Brně. Světu je představen podivný „netopýří“ dinosaurus s nejkratším jménem Yi qi nebo také obří titanosaur Patagotitan mayorum, blížící se velikostí argentinosaurovi. Je odhalena pravá podoba teropodů druhů Spinosaurus aegyptiacus a Deinocheirus mirificus. A jak jinak skončit, než samotným králem: Tyrannosaurus rex se opět stává největším známým teropodem.

  • Rekonstrukce teropoda druhu Deinocheirus mirificus (© Ville Sinkkonen).
  • Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *