Letos v červenci si bude lidstvo připomínat 50. výročí prvního přistání lidské posádky na Měsíci a dinosauří paleontologie pomyslně slaví také. Ve stejném roce i měsíci, kdy se odehrálo přistání Apolla 11, byl totiž světu představen také nový dravý dinosaurus, kterého paleontolog John H. Ostrom pojmenoval Deinonychus antirrhopus.
S poukazem na množství jeho „ptačích“ anatomických znaků rozpoutal malou vědeckou revoluci, kterou dnes neoficiálně označujeme za tzv. Dinosauří renesanci. Jejím výsledkem bylo výrazné přehodnocení mnoha zastaralých názorů na druhohorní neptačí dinosaury. Právě „strašný dráp“, jak zní překlad rodového jména zmíněného dromeosaurida, přitom hrál v této postupné změně prakticky zásadní roli. Deinonychus se stal v průběhu 70. až 90. let doslova synonymem nových, jaksi atraktivnějších dinosaurů – dynamických, rychlých a smrtících.
Dobře jej známe také ze sérií filmů Jurský park a Jurský svět, kde byl však vizuálně pozměněn, trvale neopeřen a hlavně nesprávně označen jako velociraptor. Autor původního románu Michael Crichton údajně konzultoval anatomii i ekologii svých velociraptorů přímo s Johnem Ostromem a přiznal mu, že jméno velociraptor (pod které tehdy zahrnoval deinonycha například badatel Gregory S. Paul) je dramatičtější a atraktivnější. Jen díky tomu je dnes velociraptor obecně nejznámějším dromeosauridem (a vlastně i jedním z nejznámějších teropodů vůbec).
Ale zpět k deinonychovi. Jeho fosilie byly poprvé objeveny již roku 1931 Barnumem Brownem u města Billings ve východní Montaně, trvalo však téměř další čtyři desetiletí, než došlo k jejich detailnímu výzkumu a zveřejnění odborného popisu. Ostrom sám objevil další fosilie deinonycha v roce 1964 a nakonec se rozhodl dát mu druhové jméno antirrhopus, což doslova znamená „vyvažující“ – tuto funkci totiž předpokládal u jeho zpevněného rigidního ocasu.
V současnosti předpokládáme, že tento poměrně rozšířený teropod žil v období pozdní rané křídy (věky apt až alb, asi před 115 až 108 miliony let) a jeho fosilie jsou dnes známé z území hned několika amerických států (Montana, Oklahoma, Wyoming a zřejmě i Maryland). Je možné, že obýval bažinatá území s častými záplavami a sdružoval se do početně malých smeček.
Představoval menšího opeřeného dravce, který dosahoval délky 3 až 4 metry a hmotnosti v rozmezí 60 až 100 kilogramů. Jeho hřbet se nacházel necelý metr nad zemí a například lebka dospělých jedinců měřila kolem 41 centimetrů na délku. Podle výpočtů z roku 2010 dosahovala síla čelistního stisku deinonycha hodnoty asi 4100 až 8200 newtonů, čímž by překonával i dnešní hyeny a vyrovnal se například stejně velkým aligátorům. Další jeho zbraní při lovu i obraně pak byly charakteristické srpovitě zahnuté drápy na druhém prstu zadních končetin, jejichž délka činila podle rekonstrukce Johna Ostroma přes 120 milimetrů.
O lovecké strategii těchto dinosaurů se vědci stále dohadují, nicméně je pravděpodobné, že dokázal rychle běhat a svoji kořist vyčerpat krvácením z ran, které jim způsoboval svými ostrými vroubkovanými zuby a právě velkými zahnutými drápy. Není jisté, zda aktivně lovil ve smečkách (jak se dlouhodobě předpokládalo), je to ale pravděpodobné. Zda opravdu deinonychové o velikosti dospělého člověka dokázali skolit mohutného ornitopoda tenontosaura o hmotnosti až několika tun, to stále není jisté. Objevené vypadlé zuby u fosilie kostry tohoto býložravého dinosaura mohou totiž poukazovat jen na pojídání zdechliny, nikoliv nutně na místo aktivního úlovku.
Deinonychus je každopádně již od července roku 1969 symbolem nového pohledu na dinosaury a jako takový se stal i jakousi samostatnou kulturní ikonou, která již pronikla do množství literárních i filmových děl a stala se pevnou součástí vzedmutí opakujících se módních vln „dinománie“. Navzdory skutečnosti, že byl tento teropod chybným pojmenováním v Jurském parku „oloupen“ o značnou dávku popularity, patří i dnes k nejznámějším dravým dinosaurům vůbec.
- Rekonstrukce druhu Deinonychus antirrhopus (Fred Wierum, CC BY-SA 4.0).
- Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.
3 Comments