Moros intrepidus, nový prastrýc tyranosaura

Objev nového zástupce kladu Tyrannosauroidea, tedy evoluční větve teropodních dinosaurů „kulminující“ obřím severoamerickým druhem Tyrannosaurus rex, zaplňuje dlouhou mezeru v našich znalostech o vývoji těchto dinosaurů, a to v délce trvání dobrých 70 milionů let.

Nálezy fosilií tyranosauroidů předcházejících slavným tyranosauridům, kteří se objevili zhruba před 81 miliony let, jsou totiž na území Severní Ameriky velmi vzácné. Mezi obdobím pozdní jury (před víc než 150 miliony let) a pozdní křídy (před víc než 80 miliony let) zde zatím zela velká mezera. Nový druh malého tyranosauroida, pojmenovaný Moros intrepidus, proto patří k velmi vzácným a důležitým objevům.

Tento predátor, žijící v cenomanu (raná fáze pozdní křídy), asi před 96,4 milionu let, ukazuje, že tyranosauroidům stačilo pouhých patnáct milionů let na to, aby ze zvířete velikosti srnce vyvinuli skutečné giganty s několikatunovou hmotností. Fosilie nového teropoda byly objeveny v sedimentech souvrství Cedar Mountain na území kraje Emery v Utahu. Formálně byl popsán kolektivem paleontologů, vedeným úspěšnou badatelkou Lindsey Zannovou, v časopise Communications Biology.

Jméno Moros znamená doslova „posel zkázy/blížící se zkáza“, což je samozřejmě určitou narážkou na jeho systematickému zařazení. Druhové jméno intrepidus pak lze pak přeložit jako „neohrožený“ (jelikož jeho potomci představovali dominantní predátory na severní polokouli).

Materiál morose je poměrně nekompletní. Nebyla kupříkladu objevena lebka ani další důležité diagnostické části kostry. I dochované fosilie však dokládají, že se jedná o dosud zcela neznámého teropodního dinosaura. Holotyp nese katalogové označení NCSM 33392 a jedná se v podstatě jen o část kostry zadní končetiny. Později byly objeveny také dva premaxilární zuby. Stehenní kost dinosaura je dlouhá 35,5 cm a kost holenní 44 cm. Jeho lebka mohla podle odhadu měřit asi 30 až 40 cm. Porovnání s růstovou křivkou pozdějších tyranosauridů (jako byl například druh Gorgosaurus libratus) ukázalo, že ve stejném věku již tito vývojově pokročilejší tyranosauroidi dosahovali asi trojnásobné hmotnosti.

Hypotetická silueta těla a znázorněné dochované fosilie morose. Tento tyranosauroid z Utahu byl předzvěstí budoucí slávy kladu Tyrannosauridae (převzato z práce Zanno a kol., 2019; CC BY 4.0).

Poměrně kompletní fosilní pozůstatky pravé zadní končetiny morose umožnily odhadnout věk zachovaného jedince v době smrti i jeho velikost. Linie zadrženého růstu na průřezu stehenní kosti dokládají, že zemřel asi ve věku 6 až 7 let a byl tedy nejspíš ještě nedospělým jedincem. Jeho výška ve hřbetu činila asi 1,2 metru, z čehož se dá usuzovat na celkovou délku lehce přes 3 metry. Hmotnost dinosaura byla vědci, kteří jej popsali, odhadnuta zhruba na 78 kilogramů. Jednalo se tedy o jedince, který byl přibližně stejně těžký jako dospělý člověk. Za necelých dvacet milionů let vývoje se přitom z podobných tyranosauroidů vyvinul nejslavnější, největší a nejmladší druh Tyrannosaurus rex, který v dospělosti dosahoval přibližně stonásobné hmotnosti.

Stavba kostí zadní končetiny morose také ukázala, že tento dravec dokázal velmi rychle běhat. Dá se předpokládat, že stejně jako v případě mírně geologicky mladšího druhu Timurlengia euotica z Uzbekistánu a některých dalších pokročilých tyranosauroidů byl i tento druh vybaven poměrně velkým mozkem a bystrými smysly, které z něj nejspíš činily úspěšného lovce. Jeho kořist zřejmě představovali obratlovci menší až střední velikosti, mezi nimi pak zejména býložraví dinosauři a jejich mláďata. Současníkem malého „posla zkázy“ byli kromě ryb, paryb, obojživelníků, želv, ještěrů nebo krokodýlů například také středně velký ornitopod Eolambia caroljonesa nebo nodosaurid Peloroplites cedrimontanus. Na dospělce těchto druhů si Moros nejspíš netroufal, mohl však lovit nemocné a přestárlé jedince nebo jejich mláďata. Jeho konkurenty byli mnozí dromeosauridní dinosauři a zejména pak obří tetanura druhu Siats meekerorum, s délkou téměř 12 metrů a hmotností kolem 4 000 kilogramů. V této době totiž ještě tyranosauroidi nebyli dominantními predátory – jejich velká chvíle měla přijít až za 15 milionů let s nástupem prvních tyranosauridů.

  • Rekonstrukce tyranosauroida druhu Moros intrepidus (© Jorge A. González).
  • Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *