Od samotného počátku 20. století, kdy byl proslulý Tyrannosaurus rex objeven a následně formálně popsán, začal být zobrazován jako věčný a osudový nepřítel obřího mohutného rohatého dinosaura triceratopse. Souboj těchto dvou kolosů z úplného konce druhohorní éry tak s drobnými obměnami přetrval až dodnes v podobě modelů, maleb, filmů, muzejních rekonstrukcí nebo třeba dětských malůvek. Nic proti tomu – tito dva dinosauři skutečně existovali ve stejné době na stejných místech a jejich zástupci se opravdu prokazatelně utkávali v soubojích na život a na smrt. O tom svědčí četné rýhy po zubech a dokonce i jeden odkouslý nadočnicový roh na fosiliích některých objevených jedinců triceratopsů.
Ještě koncem minulého století by nicméně málokdo očekával, že se tyranosaurus mohl střetávat ve velkolepých soubojích také s obřími sauropody. Ostatně dlouho panovala domněnka, že všichni severoameričtí sauropodi vyhynuli již koncem rané křídy a v období pozdní křídy přežívaly pouze skromné pozůstatky jejich původní velkolepé druhové rozmanitosti. Dnes už naopak víme, že titanosaurní sauropodi prožívali svůj evoluční rozkvět právě až v období křídové periody, kdy se objevili také jejich největší zástupci, jako byl Argentinosaurus, Patagotitan, Puertasaurus, a mnozí další.
Tito největší suchozemští tvorové všech dob sice ke konci druhohorní éry skutečně již zažívali evoluční sestup ze své slávy, rozhodně ale nevyhynuli před koncem křídy. Titanosaurní sauropody v této době totiž stále nacházíme na území Jižní Ameriky, Asie, Afriky i Severní Ameriky. A právě jejich zástupce z posledního zmíněného kontinentu nás zajímá nejvíc – je totiž jisté, že se s tyranosaurem ve svých ekosystémech přinejmenším po dobu stovek tisíc let potkával.
Přestože byl tento obří titanosaur objeven již ve 20. letech minulého století, nikdo si po dlouhou dobu nedovedl představit, že by mohl mít se slavným dravcem cokoliv společného. Obecně se totiž až do 70. let minulého století předpokládalo, že oba zástupci dinosauří megafauny se poněkud míjeli, a to buď časově (až o několik milionů let) nebo alespoň geograficky (až o několik tisíc kilometrů). Na tyranosaura se totiž dlouho pohlíželo jako na typického zástupce severní laramijské megafauny a zmíněný sauropod byl naopak považován za zástupce „jižní“ dinosauří fauny, nevyskytující se geograficky výše než na území dnešního Nového Mexika. Brzy se ale ukázalo, že zeměpisné rozšíření druhu T. rex bylo tak značné (možná až od kanadské Britské Kolumbie na severu po Mexiko na jihu), že se populace obou druhů místy nepochybně prolínaly. Jižní zástupci tyranosaura zkrátka sousedili s posledními obřími sauropody. A jak že se tito sauropodi jmenují?
V roce 1922 byl formálně popsán druh Alamosaurus sanjuanensis na základě fosilií objevených v sedimentech souvrství Ojo Alamo (resp. Kirtland) na území Nového Mexika. Fosilie dinosaura objevil již o rok dříve paleontolog Charles W. Gilmore se dvěma kolegy v horninách pozdně křídového stáří. Další fosilie alamosaura byly později objeveny také v sedimentech souvrství McRae v Novém Mexiku, North Horn v Utahu a dále v souvrstvích Black Peaks, El Picacho a Javelina na území Texasu. A co je v tomto směru nejzajímavější, v souvrstvích McRae, North Horn a Javelina byly objeveny také fosilie tyranosaurů a ze souvrství Ojo Alamo a El Picacho známe fosilie velkých tyranosauridů, velmi pravděpodobně rovněž náležejících k rodu Tyrannosaurus. Je tedy zcela bezpečně prokázané, že tito dinosauři žili v době před asi 68 až 66 miliony let ve stejných ekosystémech a na poměrně rozsáhlém území. Nejzajímavější důkaz tohoto tvrzení však přišel až v roce 2011 a kupodivu se dosud nesetkal s velkou pozorností médií ani paleontologické veřejnosti. Ve zmíněném roce prováděl paleontolog Denver Fowler s kolegy výzkum v souvrství Ojo Alamo (člen Naashoibito) v Novém Mexiku a podařilo se mu objevit fosilii krčního obratle alamosaura a v asociaci s ním i fragmentární zub velkého tyranosaurida. Je téměř jisté, že zub patřil velkému jedinci tyranosaura a vypadl mu z tlamy, když se živil na mrtvém těle tohoto sauropodního dinosaura. Zda vrcholový predátor alamosaura sám skolil nebo na tomto místě jen pojídal maso z jeho zdechliny, to už bohužel nejspíš nikdy nezjistíme.
Vzhledem k tomu, že fosilní zub byl uchován v pískovci, je možné, že byl ke zkamenělině obratle splaven, pravděpodobnější je ale první varianta. Jedná se tedy o vůbec první, i když poněkud nejistý, doklad o přímé interakci mezi oběma titány pozdních druhohor – dravým tyranosaurem a alamosaurem coby jeho potenciální kořistí. Ostatně alamosaurus byl podle starších představ jen titanosaurem střední velikosti, dosahujícím délky kolem 20 metrů a hmotnosti zhruba 16 tun, takže pro jednoho nebo dokonce více dospělců tyranosaura dlouhých přes 12 metrů a vážících kolem 8 tun nemusel být zase tak těžkou kořistí. Koneckonců tyranosauři disponovali jedním z nejsilnějších čelistních stisků vůbec, a tak stačilo možná pouhé dobře mířené kousnutí do krku a kořist byla udolána. Je ale takový scénář pravdivý a reálný? Snad v případě menších jedinců a mláďat alamosaura, určitě ale ne u plně vzrostlých dospělců. Objev masivního obratle tohoto sauropoda totiž ukázal, že ve skutečnosti byl mnohem větším dinosaurem, než za jakého jej paleontologové po dobu devíti desetiletí od prvního objevu považovali. V roce 2011 byla publikována již zmíněným Denverem Fowlerem a Robertem Sullivanem odborná práce, která přisuzuje alamosaurovi velikost největších jihoamerických titanosaurů, konkrétně hmotnost až kolem 73 tun a délku přes 30 metrů. Některé odhady stanovovaly dokonce hmotnost kolem 80 tun a velikostně porovnávali severoamerického titanosaura se samotným o 30 milionů let starším jihoamerickým „rekordmanem“ argentinosaurem. Novější odhady velikosti alamosaura z poslední doby jsou podstatně nižší (hmotnost 27 až 38 tun a délka kolem 26 metrů), přesto se jednalo s přehledem o největšího severoamerického dinosaura posledních několika milionů let křídového období, navíc chráněného tělesným „pancířem“ ze zkostnatělých destiček osteodermů. Je tak téměř jisté, že tyranosauři se alespoň občas střetávali s alamosaury a možná se je i pokoušeli ulovit. Jak takový pozdně křídový „souboj titánů“ vypadal, to už si dnes bohužel můžeme jen představovat. Nepochybně by se ale jednalo o nanejvýš fascinující podívanou…
- Rekonstruované kostry dospělých exemplářů druhu Alamosaurus sanjuanensis a Tyrannosaurus rex. Tito velcí až obří dinosauři spolu na konci křídové periody pravděpodobně sváděli urputné souboje na území dnešních amerických států Nové Mexiko, Utah, Texas a pravděpodobně i jinde. Na snímku působivé skelety v expozici Perotova muzea v texaském Dallasu (Mathew Wedel, CC BY-SA 4.0).
- Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.