Skutečně jsou čínské legendy o dracích založeny na náhodných objevech dinosauřích fosilií, které staří Číňané interpretovali jako pozůstatky právě takových nadpřirozených bytostí plazího vzhledu? V první řadě je nutné konstatovat, že nic není v tomto směru jisté. Dnes už zkrátka nedokážeme nahlédnout do myslí tehdejších obyvatel natolik hluboko, abychom zjistili, co si o případných fosilních objevech mysleli. Neznáme ani samotné fosilie, kolem kterých by takové legendy mohly vznikat – obvykle je o nich ve starých textech pojednáno pouze jako o „starých kostech“ či „ostatcích draků“ (nebo v podobném duchu). Jedinými prokazatelnými zkamenělinami dinosaurů, s nimiž se dávní obyvatelé Číny, ale také Austrálie, jihu Afriky, Severní Ameriky a Evropy bez nejmenších pochyb setkávali, zůstávají některé ichnofosilie, zejména pak otisky stop. Například lokalita zvaná „Pevnost lotosové hory“ nebo domnělé tibetské stopy krále Gesara z Lingu dokládají obeznámenost dávných obyvatel východní Asie s projevy životní činnosti ještě mnohem dávnějších původců těchto ichnofosilií. Je samozřejmě možné, že staří Číňané náhodně objevovali také dinosauří kosterní fosilie a interpretovali si je po svém – nejspíš právě jako pozůstatky legendárních králů a mytologických bytostí ze starých legend.
Nasvědčuje tomu i skutečnost, že čínská tradiční medicína využívá prášek z drcených zkamenělých kostí různých obratlovců po staletí, ne-li tisíciletí (a to až do současnosti, jak ukázala reportáž z čínského venkova v roce 2007). Opravdu se ale jedná o fosilie druhohorních dinosaurů? Jsou čínští draci skutečně produktem lidské fantazie podpořené zkamenělými pozůstatky reálných druhohorních „draků“? Jak pevné a věrohodné jsou vlastně doklady pro tuto lákavou a často zmiňovanou hypotézu? Ve skutečnosti jsou jakékoliv důkazy tohoto druhu velmi vzácné a nepříliš přesvědčivé. Dračí mýty starých Číňanů totiž vyvěrají spíše z dobového folklóru, nikoliv z objevů dinosauřích fosilií. Podstatné je slovo „dinosauřích“, protože pokud se bavíme o fosiliích obecně, pak už je situace odlišná. O dracích se v Číně vyprávělo už za dynastie Šang (v době mezi roky 1600 až 1046 př. n. l.), přičemž mýty o nich mohou mít ještě dávnější původ. O „dračích“ kostech každopádně psali někteří čínští učenci nejpozději v období okolo přelomu letopočtu a například dějepisec Čchü Čchang pojednává kolem roku 350 n. l. o častých objevech domnělých dračích kostí na území dnešní provincie S’-čchuan. Vzhledem k tomu, že se opravdu jedná o oblast s množstvím exponovaných sedimentů jurského stáří, nedá se vyloučit, že se podobné legendy skutečně mohly zakládat na nahodilých objevech dinosauřích fosilií starých kolem 165 milionů let. Problém je ovšem v tom, že na území zmíněné provincie nalezneme také množství lokalit s mnohem mladšími zkamenělinami obratlovců z období pleistocénu. Bez detailního nákresu nebo udání přesné polohy nálezu tak není možné s jistotou určit, zda se skutečně jednalo o dinosauří fosilie. Tradiční čínská medicína sice zkameněliny hojně využívala, v drtivé většině případů však muselo jít o mladší kosti, kly, rohy a zuby živočichů z dob ledových. Ty totiž bylo možné na rozdíl od dinosauřích fosilií uvězněných v pevném kameni snáze vyprostit, byly méně křehké a lépe se s nimi manipulovalo.
Právě čínské apatyky však nabídkou těchto produktů v průběhu 19. století pohřbily dlouho tradované dračí mýty. Do Číny se tehdy začali dostávat západní cestovatelé a vědci, kteří často systematicky nakupovali sortiment čínských lékáren a ve velkém jej zasílali zpět do Evropy a Severní Ameriky. Již v roce 1858 na základě takové zásilky popsal britský přírodovědec Richard Owen množství druhů dosud neznámých vyhynulých obratlovců, a to navzdory často špatné kvalitě dochování a absenci údajů o původu fosilií. Owen sám prozkoumal ještě jiné zásilky z Číny a k tématu se několikrát vrátil i v následujících letech, brzy se k němu přidávali také další paleontologové. Jejich verdikt byl pro „dračí mýtus“ zdrcující – údajné kosti těchto nadpřirozených bytostí byly ve skutečnosti fosiliemi malých schránek mořských bezobratlých, drobnými kůstkami a zuby nebo fragmenty větších kostí a rohů. Většinou se jednalo o zkameněliny prvohorních ramenonožců nebo kenozoických savců, jako byl pravěký příbuzný koně z rodu Hipparion, jehož zkamenělé zuby byly na západ odesílány doslova po tisících kusů. Údajné pozůstatky „draků“ s léčivou mocí pak byly většinou zkamenělinami pleistocénních savců, od žiraf, tapírů a nosorožců až po chobotnatce šelmy a primáty, a to včetně pravěkého člověka. Na fosilie vývojově primitivního stegosaura rodu Huayangosaurus nebo velkého alosauroidního teropoda rodu Yangchuanosaurus coby fyzický podklad legend o čínských dracích tak nejspíš můžeme zapomenout. I když možná ne tak úplně – (prozatím) chybějící přímé důkazy totiž ještě neznamenají, že k dávným objevům dinosauřích zkamenělin a následným podobným interpretacím přece jen příležitostně nedocházelo. Třeba jednou skutečně objevíme nezvratný důkaz o tom, že obyvatelé čínského venkova označovali – podobně jako jejich mongolští „sousedé“ v poušti Gobi – velké dinosauří fosilie za kosti majestátných draků.
- Dinosauří megafauna středně až pozdně jurských ekosystémů geologického souvrství Ša-si-miao (Shaximiao) na území čínské provincie S’-čchuan. Je možné, že právě fosilní kosti těchto dinosaurů stojí za starověkými mýty a legendami o dracích, které jsou zde tradovány už nejméně dvě tisíciletí. Zobrazení dinosauři jsou Yangchuanosaurus shangyouensis (velký teropod), Gigantspinosaurus sichuanensis (stegosaur v popředí), Mamenchisaurus hochuanensis (obří sauropod) a Tuojiangosaurus multispinus (stegosaur v pozadí) (ABelov2014, CC BY-SA 3.0).
- Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.