V současnosti již známe množství bizarních dinosaurů, kteří se svým vzhledem a anatomií výrazně odlišují od jakéhosi standardu, se kterým všechny nové druhy poměřujeme. Známe už například miniaturní „netopýří“ teropody (Scansoriopterygidae), podivné obojživelné spinosauridy nebo třeba obří ornitomimosaury s „kachním“ zobákem na čelistech. Nový přírůstek do dinosauří rodiny, Vespersaurus paranaensis, představený světu letos v červnu, by ale mohl všechny předchozí podivnosti hravě překonat.
Jak již název článku napovídá, měl pouze jeden funkční prst, to by ale ještě nebylo tolik zvláštní. Jediný prst na přední končetině měli například také někteří alvarezsauridi, malí opeření teropodi, živící se zřejmě termity. Co je na vespersaurovi tolik zvláštního, je ale fakt, že jeho jediný funkční prst se netýkal předních, nýbrž zadních končetin! Jinými slovy, jedná se o jediného známého dinosaura, kráčejícího pouze po jednom prstu, nesoucím celou jeho váhu.
Tato takzvaná funkční monodaktylie je naprosto unikátní nejen mezi dinosaury, ale i mezi většinou plazů obecně. Již dříve objevené otisky stop s podivným úzkým profilem, známé z geologicky starších sedimentů, mohly patřit některým vývojovým předchůdcům vespersaura. Je otázkou, jak dobře dokázal dinosaurus s takto anatomicky konstruovanou dolní končetinou běhat, manévrovat, skákat a tak podobně. Pravděpodobně však pro něj byla tato adaptace v dlouhodobém měřítku nějakým způsobem výhodná. Mohlo snad jít o přizpůsobení životu ve vyprahlé krajině tzv. pouště Botucatu na území současné Brazílie v době před 90 miliony let? Zatím o tom můžeme jen spekulovat. Objevuje se také zajímavý názor, že podobně jako později v evoluci koňovitých kopytníků mohly i v případě dalšího vývoje těchto dinosaurů postupně zaniknout „postranní“ prsty úplně a pro chůzi by tak nakonec zbyl jediný zbytnělý prst, plnící roli jakéhosi pomyslného kopyta. Ale to už se pohybujeme zcela v rovině nepodložených spekulací.
Vespersaurus paranaensis žil v období pozdní křídy (turon až santon, asi před 90 až 85 miliony let) a patřil do kladu Noasaurinae. Obvykle se jednalo o menší a štíhle stavěné teropody, kteří vykazovali množství neobvyklých adaptací – stačí připomenout bizarní druh Masiakasaurus knopfleri z Madagaskaru s jeho podivně vyčnívajícími zuby. Vespersauři byli velmi malí draví dinosauři, jejichž maximální délka je odhadována asi na 1,5 až 2 metry a výška v nejvyšším bodě hřbetu zhruba na 80 cm. Vespersaurus byl tedy nejspíše lovcem malé kořisti, snad drobných pouštních plazů, pra-savců a mláďat ptakoještěrů. Mohl se však přiživovat také na vajíčkách, bezobratlých nebo snad i částech rostlin. Jeho rodové jméno znamená doslova „Západní ještěr“, což odkazuje k městu Cruzeiro de Oeste („Západní kříž“), u kterého byly fosilie objeveny. Druhové paranaensis se zase vztahuje k brazilskému státu Paraná, na jehož území byl objev učiněn.
Vespersaurus také pomohl ve vytvoření přesnější systematiky noasauridů a kladu Abelisauroidea obecně. Mezi jeho nejbližší příbuzné s největší pravděpodobností patřily argentinské druhy Velocisaurus unicus a Noasaurus leali, dále pak již zmíněný Masiakasaurus knopfleri z Madagaskaru.
Skutečnost, že vespersauři obývali značně nehostinná prostředí, dokládají i objevy fosilií z této oblasti (v sedimentech tzv. geologické skupiny Caiuá, souvrství Rio Paraná), ze které známe pouze zkameněliny jedné želvy a ještěra a zejména pak velkého množství jedinců jediného druhu ptakoještěra jménem Caiuajara dobruskii. Druhová skladba zdejší fauny tedy nejspíš nebyla příliš bohatá a vespersauři museli být adaptováni na velmi těžké životní podmínky. Ačkoliv známe přibližně 40 % původní kostry vespersaura, což je poměrně hodně, bude nezbytné najít ještě více zkamenělin, abychom se o podivném dinosaurovi i jeho dávném ekosystému dozvěděli více.
- Rekonstrukce zadní končetiny vespersaura (© Joschua Knüppe).
- Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.
1 Comment