Spinops sternbergorum byl středně velký, asi 6 metrů dlouhý rohatý dinosaurus, zástupce skupiny Centrosaurinae, jedné z dvou vývojových větví, na něž se štěpí klad Ceratopsidae.
Jeho vědecký popis byl publikován v populárním časopise Acta Palaeontologica Polonica týmem vedeným americkým paleontologem Andrewem Farkem. Jméno Spinops bylo vytvořeno spojením latinského slova spina, tj. „osten“ či „trn“, a ops, tedy „tvář“. Jméno sternbergorum je pak poctou americkým paleontologům Charlesi H. Sternbergovi a jeho synovi Levimu, kteří materiál objevili.
Dinosaurus žil před přibližně 77 až 75 miliony let na území dnešní provincie Alberta v Kanadě. Kromě několika dalších ceratopsidních dinosaurů byl tak rovněž současníkem četných hadrosauridů, ankylosaurů či teropodů (včetně gigantických tyranosauridů).
Spinops nepatří mezi dinosaury, jejichž unikátní povahu člověk odhalil okamžitě po jejich nálezu. Materiál, na jehož základě byl tento ceratopsid popsán, byl totiž objeven již v létě roku 1916. Přestože Charles H. Sternberg, jeden z jeho objevitelů, usuzoval, že se jedná o nový druh blízce příbuzný styrakosaurovi (v čemž se, jak víme z výzkumu Farkeho a jeho kolegů, rozhodně nemýlil), příliš nadšení fosílie nevzbudily. Sternberg tehdy pracoval v zastoupení dnešního Přírodopisného muzea v Londýně, kde byl vedoucím geologické sekce Arthur Smith Woodward. Woodwardovi se materiál jevil natolik nezajímavý, že se ho v jednom z dopisů adresovaných C. Sternbergovi z ledna roku 1918 nezdráhal označit za odpad.
Jakkoli je však materiál nekompletní, jeho význam je nesporný. Lebeční pozůstatky spinopse poskytují řadu zajímavých údajů k vývoji epokcipitálních kostí, struktur lemujících kostěný límec ceratopsidů, situovaných blízko jeho středu, takže se nepochybně jedná o důležitý díl skládačky v evoluci ceratopsidů.
- Rekonstrukce spinopse (vpředu a v pozadí vlevo; v pozadí vpravo je jeho blízký příbuzný Albertaceratops nesmoi). Autorem je Tuomas Koivurinne.