Svět dinosauří paleontologie má stejně jako mnoho jiných vědních oborů své vlastní dlouhodobé záhady a legendy, které jitří fantazii mnoha generací vědců i laické veřejnosti se zájmem o problematiku dinosaurů. Jednou z takových legend, jejíž jas ale v posledních letech znatelně slábne, je také domnělý gigantický sauropod ze slavné tanzanské lokality Tendaguru.
Stejnojmenné geologické souvrství, proslavené zejména německými vykopávkami v době před První světovou válkou, nabízí mnoho fosilních pokladů zejména z období pozdní jury (doby před zhruba 150 miliony let). Tehdy byla tato východoafrická oblast součástí bujných tropických ekosystémů s množstvím říčních toků a obří deltou, v níž byla pochována těla tisíců dinosaurů, často utonuvších v řekách nebo jejich blízkém okolí. Mezi více než 250 tunami vyzvednutých fosilií byly i zkameněliny obřích sauropodů, zejména pak druhu Giraffatitan brancai (až do roku 2009 známý jako Brachiosaurus brancai). Byl to skutečně kolosální sauropod. Dosahoval délky přes 22 metrů, výšky až kolem 13 metrů a hmotnosti mezi 30 a 40 tunami. Srdce tohoto brachiosaurida vážilo podle odhadů asi 200 kilogramů, kůže by vážila zhruba 2,1 tuny, kostra asi 5,5 tuny a samotná svalová hmota dinosaura dokonce kolem 17 tun! Jednalo se tedy o ohromného, i když zdaleka ne největšího známého dinosaura (těmi byli obří jihoameričtí titanosauři s až trojnásobnou hmotností).
Giraffatitan ale není zdaleka jediným sauropodím „esem“, které má tato východoafrická lokalita v pomyslném rukávu. V meziválečném období, kdy Němci po prohrané válce přišli o tuto někdejší kolonii (Německou východní Afriku), se do Tanzanie vydali Britové, kteří ve vykopávkách již poněkud méně úspěšně pokračovali. Nejzajímavější nálezy většinou vyzvedli již Němci a Britové se tak museli spokojit s poněkud chudší fosilní nadílkou.
Přesto zde Britové učinili řadu zajímavých objevů, jako jsou 15 centimetrů dlouhé zuby obřího teropoda, dlouhou dobu známého jako Ceratosaurus ingens (patrně se ve skutečnosti jednalo o karcharodontosaurida nebo megalosaurida). Dále to pak byly právě obratle a jiné fosilní kosti neznámého obřího sauropoda, který měl být až o celou polovinu větší než kompozitní kostra druhu Giraffatitan brancai, smontovaná v Berlíně! Pokud by skutečně takový sauropod existoval, měřil by na délku asi 33 metrů, na výšku kolem 18 metrů a jeho hmotnost by mohla dosahovat k 80 nebo dokonce 100 tunám. Jednalo by se tedy o jednoho z nejvyšších a nejtěžších známých dinosaurů vůbec.
O objevu těchto legendárních fosilií poutavě psal například nedávno zesnulý Jaroslav Mareš ve své knize Záhada dinosaurů z roku 1993. Na straně 61 v kapitole „Svět přebírá štafetu“ popisuje objevy britských expedic pod vedením pánů Cutlera, Migeoda i Parkinsona a ptá se: „Jde opravdu o obrovitého brachiosaura či o jiný příbuzný druh? Odpověď stejně jako v předchozím případě (myšlen je Ceratosaurus ingens – pozn aut.) leží stále ukryta pod vyprahlou, vedrem rozpukanou půdou Tendaguru.“ Tímto záhadným obrem je dosud nepopsaný druh sauropodního dinosaura, kterému britský paleontolog Michal P. Taylor a jeho americký kolega Mathew Wedel přezdívají „Archbishop“ („Arcibiskup“). Důvodem této podivné přezdívky pro fosilii s označením NHMUK PV R5937 je jednoduchý fakt, že oba vědci chtěli přijít na zábavné označení, které nebude tak suchopárné jako jsou mnohá vědecká jména. Každopádně pozdně jurský „Arcibiskup“ měl být oním gigantem, překonávajícím velikostí i ty největší severoamerické titanosauriformní sauropody (jako byl Sauroposeidon proteles). Sám odborník na sauropody Mike Taylor ale podobným představám učinil definitivní přítrž, když fosilní materiál, vykopaný v Tendaguru za vedení Franka Migeoda ve 20. letech minulého století, začal podrobně zkoumat a měřit. Výsledek jeho práce je totiž pro všechny milovníky dinosauřích rekordů velkým zklamáním.
I s využitím původních terénních poznámek a údajů o velikosti jednotlivých částí kostry (obratlů, žeber, pánevních kostí a kostí končetin) doložil, že zatím formálně nepopsaný dinosaurus vůbec větší nebyl. Ba co víc, byl ve skutečnosti o poznání menší! Pro lepší představu postačí již několik základních údajů, publikovaných nedávno na webu Sauropod Vertebra Picture of the Week. Krk berlínského exempláře (složeného ovšem z fosilií více jedinců) měří na délku asi 8,78 metru, zatímco dochovaná část krku „arcibiskupa“ je dlouhá 6,10 metru, v kompletním stavu by přitom nebyl delší než krční část páteře u druhu Giraffatitan brancai. Délka trupu včetně křížové části páteře činí u G. brancai 499 cm, zatímco u nepopsaného sauropoda „jen“ 457 cm (rozdíl zhruba 8 %). Skapulokorakoid (v podstatě lopatka) berlínského exempláře má i se zakřivením po obvodu impozantní délku 238 cm, zatímco u „arcibiskupa“ činí délka stejné části kostry 221 cm. Podobně nejdelší žebro je u prvního zmíněného dlouhé 263 cm, zatímco u druhého „pouhých“ 235 cm. Největší rozdíl je pak v délce stehenní kosti, která u žirafatitána (jak můžeme rodové jméno dinosaura s trochou tolerance počeštit) činí 196 cm, zatímco u „Arcibiskupa“ pouhých 122 cm.
Ve většině případů jsou jednotlivé kosterní části u druhu G. brancai asi o 1 až 25 % větší, pouze ve dvou případech (délka pravé pažní kosti a stehenní kosti) činí rozdíl dokonce víc než 30 %, a to zhruba 31,5 % a 37,8 %, resp. Naopak v případě délky těla 11. krčního obratle je v jediném případě větší kost „Arcibiskupa“, a to o 4 %. V průměru je pak tento dosud nepopsaný sauropod z Tendaguru asi o 15 % menší než vystavená kompozitní kostra druhu Giraffatitan brancai. To by znamenalo délku kolem 19 metrů, výšku do 11 metrů a hmotnost asi 20 až 25 tun.
Rozhodně obří zvíře, ale na skutečnou dinosauří legendu už to opravdu není. I když, kdo ví? Třeba se ještě pod onou vyprahlou, vedrem rozpukanou půdou Tendaguru opravdu skrývá další velké překvapení – a to v doslovném smyslu!
- Domorodec na území nynejší Tanzanie, prohlížející si před stoletím fosilní kosti obřích pozdně jurských sauropodů. Před příchodem evropských vědců byly v oblasti kolem Tendaguru rozšířené legendy o obřích podzemních lidožroutech, chytajících nebohé smrtelníky do svých kostnatých rukou jako do klecí a stahujících je pak pod zem. Je pouhou náhodou, že se některé zdejší kosti končetin sauropodů podobají obřím prstním článkům? (© Vladimír Rimbala; ilustrace ke knize autora Dinosauři v Čechách, nakl. Vyšehrad, 2017).
- Článek byl v mírně pozměněné formě publikován také na webu DinosaurusBlog.