Drak, který drtil kosti

Před více než 200 miliony let žili na území dnešního jižního Polska šestimetroví draci, kteří byli vyzbrojeni dlouhými zahnutými zuby s pilovitými okraji. Jednalo se o mohutné dravé tvory, jež svými silnými čelistmi drtili vše, co se jim dostalo pod ruku.

Že sem pohádky nepatří? Máte pravdu – dnešní příběh je založený na skutečných událostech.

V roce 2012 byl ze svrchního triasu Polska, z paleontologické lokality v polských Lisowicích, popsán velký dravý archosaurus, jemuž se od doby, kdy byly objeveny jeho první fosilní pozůstatky, přezdívalo „smok“, tedy polsky „drak“. Tuto přezdívku si autoři archosaurova popisu, Grzegorz Niedźwiedzki, Tomasz Sulej a Jerzy Dzik, nakonec prosadili i jako oficiální vědecké jméno. Druhové jméno pak navazuje na známou legendu o draku z vrchu Wawel v polském Krakově. Tak vznikl Smok wawelski.

Avšak stejně jak to bývá s draky z legend, i tento je poměrně záhadný. Fosilní materiál smoka byl dosud popsán ze dvou lokalit. Tou první jsou již dříve zmíněné Lisowice. Druhou lokalitou je asi 60 kilometrů vzdálený Marciszów, odkud byly v roce 2018 popsány dva izolované zuby, hřbetní obratel, fragmenty kostí pažní a stehenní a části pánevního pletence. Zatímco původně mezi autory popisu převládal názor (byť v publikacích projevován spíše opatrně), že se jednalo o raného teropodního dinosaura, jeho fylogenetická pozice je stále poměrně nejasná. Smok je totiž jakousi směsí znaků typických pro velké dravé představitele krokodýlí větve archosaurů, konkrétně druhy tvořící klad Rauisuchidae, a rané dinosauromorfy. Více informací budeme znát po publikování výsledků Grzegorze Niedźwiedzkého, který se smokovi věnoval v rámci své dizertační práce.

Mezitím se však objevila zajímavá nová studie pojednávající o zkamenělých výkalech (tedy koprolitech) tohoto archosaura. Martin Qvarnström z Uppsalské univerzity s kolegy prostudovali deset koprolitů z Lisowic. Jejich rozměry, tvar a obsah naznačují, že patřily velkému dravci, s největší pravděpodobností právě smokovi. Důležitý je zde především onen obsah fosilních exkrementů. Tři z nich autoři analyzovali prostřednictvím synchrotronu, jež ukázal, že přibližně polovina objemu koprolitů sestává z úlomků kostí a zubů.

Koprolity, tedy fosilní exkrementy, archosaura druhu Smok wawelski s dobře patrnými úlomky kostí a zubů (převzato z práce Qvarnströma a kol. a mírně upraveno; CC BY 4.0).

Kosti patřily hned několika různým druhům obratlovců – pravděpodobně ranému dinosaurovi, temnospondylovi a rybám. V koprolitech se také nacházely fragmenty, jež mohly patřit největšímu tamějšímu obratlovci – obřímu dicynodontovi druhu Licowicia bojani, který byl popsán v letošním lednovém čísle prestižního vědeckého magazínu Science. Úlomky zubů pak zřejmě patřily přímo smokovi.

Smok wawelski byl dozajista postrachem tamějšího ekosystému a poměrně dobře by se k němu mohlo hodit označení „tyranosaurus polského triasu“. Stejně jako v případě smoka i tyranosauří koprolity totiž obsahují značný podíl kostních fragmentů.

Není pochyb o tom, že tento fascinující archosaurus nás ještě ledasčím překvapí.

  • Rekonstrukce druhu Smok wawelski (© Edyta Felcyn).

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *