Recenzní řízení (angl. peer review) je rigorózní proces, během něhož je hodnocena kvalita odborného článku vzniklého na základě vědeckého výzkumu. Články by měli recenzovat minimálně dva nezávislí odborníci pracující v rámci tematického okruhu, jehož se recenzovaný článek týká.
Vědecký článek, který shrnoval výzkum kutnohorského ornitopodního dinosaura (nazvaného Burianosaurus augustai), popisoval jeho anatomii, srovnával s jinými známými ornitopody a prezentoval výsledky analýz příbuzenských vztahů v rámci těchto dinosaurů, byl po dokončení zaslán redakci časopisu Journal of Systematic Palaeontology, vydávaného londýnským Přírodopisným muzeem. Editor tohoto časopisu si článek přečetl a zhodnotil, zda má smysl ho zaslat k recenznímu řízení (velké množství článků neprojde ani tímto úvodním procesem). Článek následně obdrželi dva recenzenti, kteří v rámci svých recenzí dostali možnost zůstat anonymní nebo autorům odhalit svou identitu. V případě výzkumu burianosaura se oba recenzenti rozhodli, že svou identitu odhalí. Víme tak, že článek recenzoval Richard Butler z University of Birmingham a Matthew Baron z University of Cambridge. Oba tito paleontologové publikují v nejprestižnějších odborných časopisech a jsou známými odborníky studujícími ptakopánvé dinosaury. Jejich recenze, jejichž smyslem bylo odhalit potenciální nedostatky, byly pozitivní. Editor časopisu Journal of Systematic Palaeontology se tak rozhodl článek přijmout k tisku.
Recenzní řízení je v rámci vědy velmi důležitým procesem, protože ve velké míře eliminuje články, jež vznikly na základě nekvalitně prováděného výzkumu. Umožňuje však také odhalit nedostatečně popsaný průběh bádání. Recenzní řízení má zpravidla více „kol“. Pro autory článků bývají některé aspekty jejich výzkumů natolik samozřejmé, že se nesčetněkrát dopouštějí přílišných zjednodušení nebo opomíjejí některé zdánlivě samozřejmé detaily. První kolo recenzního řízení tak většinou ukáže, kde jsou největší slabiny recenzovaných článků.
Recenze vědeckých článků nejdříve obdrží editor časopisu, který si recenze přečte, zhodnotí, nakolik jsou věcné a následně vynese „rozsudek“. Editor má na základě recenzí možnost článek přijmout bez jakýchkoli dalších úprav (toto se stává extrémně zřídka a ve skutečnosti nejčastěji svědčí o nedostatečně kvalitním recenzním řízení), poprosit autory o menší úpravy („minor revision“), vyžádat si obšírné úpravy („major revision“) nebo publikaci článku zamítnout („reject“).
Jak již může vyplývat z výše uvedeného, recenzní řízení dokáže být časově velmi náročné a nezřídka se stává, že trvá i déle než půl roku! Vědecké články by proto měly být tak detailní a jednoznačně napsané, aby měli recenzenti co nejméně šancí k útokům!