V článku o Indiánech a dinosaurech jsem se již zmínil o zajímavém způsobu interakce původních obyvatel severoamerického kontinentu s dinosauřími zkamenělinami. Toto setkávání bylo zmapováno až v moderní době, probíhalo ale nejspíš již v dobách předkolumbovských. Na rozdíl od mnoha jiných forem „kontaktů“ indiánských obyvatel s fosiliemi dávno vyhynulých organismů však nešlo jen o vztah sběratelský, náboženský či interpretační, ale dokonce o vztah užitkový. Fosilní osteodermy (zkostnatělé destičky v kůži) tohoto obrněného dinosaura totiž posloužily indiánským kuchařům a kuchařkám jako improvizovaná pánev pro pražení borovicových šišek (ze kterých tak získávali piniové ořechy). Dinosauří fosilie údajně v žáru tolik nepraskaly a staly se proto brzy vyhledávanými a oceňovanými „pomocníky“ při indiánském kulinářství.
Co ale víme o samotném dinosaurovi, který nevědomky dávno po své smrti tímto způsobem posloužil člověku? Sauropelta edwardsorum byl nodosauridní ankylosaur, žijící v období rané křídy (věk alb, asi před 108 miliony let) na území amerických států Wyoming, Montana a snad i Utah. Dinosaurus s nejméně čtyřiceti ocasními obratli byl významnou součástí fauny ekosystémů souvrství Cloverly, žil tedy ve stejné době jako slavný dromeosaurid Deinonychus antirrhopus. Právě proti útokům smeček těchto srpodrápých predátorů byl chráněn svým tělesným pancířem v podobě pevných kostěných destiček na hřbetě a velkých bodců, vyčnívajících nad krkem a přední částí hřbetu do stran a nahoru. Sauropelta (v překladu znamená toto vědecké jméno doslova „ještěří štít“) rozhodně nebyla snadnou kořistí.
Býložravý čtyřnohý dinosaurus dosahoval délky kolem 5,2 metru a hmotnosti asi 1500 kilogramů, byl tedy poměrně mohutným zvířetem, velikostně srovnatelným se současnými nosorožci. Jeho trojúhelníkovitá hlava však byla v poměru k velikosti těla malá, na šířku měřila nanejvýš kolem 35 centimetrů. Fosilie tohoto nodosaurida byly objeveny na počátku 30. let minulého století Barnumem Brownem (známým objevem druhu T. rex) v Montaně. Dva exempláře, umístěné v Americkém přírodovědeckém muzeu v New Yorku, však byly jako nový druh popsány až roku 1970 paleontologem Johnem H. Ostromem. Ten rozeznal příslušnost tohoto ankylosaura k nodosauridům a stanovil jméno S. edwardsorum.
Sauropelta byla každopádně jedním z geologicky nejstarších známých nodosauridů. Obývala někdejší záplavové nížiny v okolí velkých říčních toků a občasné záplavy umožnily dochování některých jedinců v podobě nádherných fosilií. Kromě zmíněného deinonycha sdílela sauropelta ekosystémy s ornitopody tenontosaurem a zefyrosaurem, méně početnými obřími sauropody, dosud nepopsanými ornitomimosaury nebo teropody všech velikostí – od drobného oviraptorosaura mikrovenatora až po obřího alosauroida akrokantosaura. V teplém podnebí zde ale žilo také množství druhů krokodýlů, želv, ryb a primitivních savců. Bohatá přírodní prostředí nakonec vzala za své spolu s tím, jak se rozšiřovalo Velké vnitrozemské moře, které tuto oblast po několika dalších milionech let zcela zatopilo.
- Rekonstrukce sauropelty (Sauropelta edwardsorum). Autorem je Mohamad Haghani.