Dinosauří kacířství, největší dílo Roberta T. Bakkera

Kniha Dinosauří kacířství (v originále Dinosaur Heresies, česky tento titul nevyšel) byla poprvé publikována v roce 1986 a znamenala poměrně výrazný převrat v pohledu vědecké i laické veřejnosti na druhohorní dinosaury. Protože jsem právě před několika dny toto dnes již klasické dílo kontroverzního paleontologa Roberta T. Bakkera dočetl, dovolím si podat o něm krátkou úvahu.

Kniha je skutečně kultovním kouskem, který již na počátku 90. let inspiroval například i Jaroslava Mareše při psaní jeho Záhady dinosaurů. Bakker samozřejmě nebyl první, kdo přišel s myšlenkou teplokrevných a agilních dinosaurů (což o sobě rozhodně ani netvrdí), v době vydání knihy už se pohled odborníků na dinosaury pomalu začínal měnit. Něco jiného však byla populární kultura, která přijala dynamické a moderní dinosaury až s globálním úspěchem Jurského parku téměř o desetiletí později. Bakker stál nicméně u tohoto převratu již podstatně dříve, prakticky od počátku 70. let, kdy jako jeden z prvních vědců po dlouhém století od viktoriánských objevů Thomase Henryho Huxleyho společně se svým mentorem Johnem H. Ostromem (1928–2005) blízkou příbuznost ptáků a dinosaurů začali naplno prosazovat.

Titulní strana knihy Dinosauří kacířství. Toto dílo určené zejména poučené neodborné veřejnosti znamenalo velký zlom v chápání podstaty druhohorních dinosaurů. Bakker je vykreslil tak, jako v podobném rozsahu ještě nikdo před ním.

Této malé vědecké revoluci se později začalo přezdívat dinosauří renesance. Bakker tak v knize s odstupem patnácti let tak trochu i glosuje, k jakým závěrům při svém předchozím výzkumu dospěl a jak výrazně se pohled na dinosaury v tomto mezidobí změnil (nebo alespoň jak se měl změnit).

V obsáhlém díle, které zahrnuje 462 stran textu, se věnuje mnoha různým aspektům „pokrokovosti“ druhohorních dinosaurů – jejich fyziologii, komplexnímu chování, reprodukci, excesivním anatomickým strukturám, histologii kosterního aparátu, fylogenezi a příbuznosti s ptáky, evolučnímu rozmachu i ekologickým adaptacím. Ať se ale na otázku vývojové a fyziologické vyspělosti dinosaurů dívá z jakéhokoliv úhlu, stále dochází ke stejnému závěru – dinosauři byli mnohem pokrokovější, lépe adaptovaní a evolučně úspěšnější, než si kdokoliv v době před publikováním knihy mohl vůbec představit.

Dnes s odstupem 32 let od publikování Dinosauřího kacířství máme k dispozici mnohem větší objem informací i nových nálezů, než měl Bakker v době přípravy textu. Nicméně až na některé drobnosti či méně významné detaily bychom mohli většinu jeho úvah a závěrů takříkajíc okamžitě podepsat.

Od doby vydání knihy bylo navíc objeveno asi padesát prokazatelně opeřených druhohorních dinosaurů a původ ptáků mezi maniraptorními teropody je již věcí zcela uspokojivě doloženou. To samé se pak dá říci o dinosauří teplokrevnosti, metabolismu, evoluční úspěšnosti a dalších pojednaných tématech. Výjimkou je snad jen kapitola o vyhynutí dinosaurů, která odpovídá Bakkerově odmítavému přístupu k Alvarezově impaktní teorii. Bakker byl v 80. letech jedním z jejích hlavních oponentů a v knize se přiklání k myšlence pandemií závažných chorob, které měly výrazně oslabit populace dinosaurů, mísící se navzájem při přechodu z východní Asie do Severní Ameriky a opačným směrem v období končící křídové periody. Podle Bakkera to byly právě tyto globální epidemie, které dinosaury buď zcela vyhubily, nebo alespoň oslabily natolik, že při dopadu planetky Chicxulub se už nedokázali vzpamatovat.

Nesouhlasili bychom nejspíš ani s Bakkerovou navrhovanou systematikou dinosaurů, zejména pak zařazením ptakoještěrů (skupiny Pterosauria) mezi dinosaury. A konečně – představa dospělého tyranosaura, řítícího se krajinou rychlostí 45 mil za hodinu (72,4 km/h) je také poněkud fantastická. Nepřesné označení sauropodních dinosaurů slovem „brontosauři“ je pro autora typické v celém rozsahu knihy, takže po nějaké době už není ani příliš otravné.

Dá se každopádně říci, že Bakker udělal pro popularizaci tematiky dinosauří paleontologie a zejména pak pro změnu pohledu na dinosaury obrovský kus práce, a už za to si zaslouží úctu a obdiv. A ačkoliv jeho kniha není prosta jistých nedostatků a chyb, patří přesto ke zlatému fondu tohoto žánru. Pokud budete mít možnost, určitě si knihu přečtěte, nebudete zklamáni.

  • Robert T. Bakker s kostrou gorgosaura (Ed Schipul, CC BY 2.0).

1 Comment

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *