Crichtonovy Dračí zuby

Zhruba před týdnem jsem dočetl posmrtně vydaný román Michaela Crichtona Dračí zuby (v originále Dragon Teeth), poprvé vydaný v loňském roce a v českém překladu letos přibližně na počátku léta. Vzhledem k tomu, že od smrti autora uplyne letos v listopadu již celé jedno desetiletí, je zřejmé, že se jedná o posmrtně vydané dílo z Crichtonovy pozůstalosti. Pokusím se tedy o malé zhodnocení knihy, nebo chcete-li, jakousi jeho skromnou recenzi pohledem celoživotního nadšence do světa dinosaurů.

V první řadě je jasné, že se při četbě neubráníte srovnávání s Crichtonovým Jurským parkem, který se stal v 90. letech minulého století naprostým fenoménem a takřka kultovní záležitostí (a to plným právem). Pokud se ale při svém očekávání necháte ovlivnit právě tímto srovnáním, budete jistě zklamaní – Dračí zuby se neblíží kvalitě románového „parku“ ani vzdáleně. To nicméně není zcela na škodu, protože tento román není v žádném případě jakýmsi prequelem k JP (jak se v některých zprávách o knize můžete dočíst), ani s ním nijak nesouvisí. Jediným pojítkem jsou v tomto případě dinosauři, o nichž je v obou dílech v různé míře a různým způsobem pojednáno. Dračí zuby sepsal autor již v roce 1974, dobrých 15 let před vydáním Jurského parku, a svůj rukopis zřejmě nikdy zcela nedokončil. To je asi největší mínus celé knihy – nese bohužel stopy zásahu někoho dalšího, kdo jej dokončil a připravil pro tisk. Sám Michael Crichton by podle mého skromného názoru některé části textu – zejména v jeho závěru – nepochybně lépe rozpracoval. Kniha vznikla přičiněním paleontologa Edwina H. Colberta (1905–2001), který na písemnou žádost samotného Crichtona nasměroval jeho zájem k úžasné etapě výzkumu dinosaurů – k tzv. Válce o kosti.

V případě Dračích zubů se jedná o příběh fiktivního studenta z bohaté rodiny, který se původně proti své vůli zapojí právě do největší vřavy a soupeření mezi dvěma znesvářenými giganty paleontologie 19. století – Othnielem Charlesem Marshem a Edwardem Drinkerem Copem. Crichton velmi dobře vystihuje povahové rysy obou vědců a k dobru dává i některé známé události z jejich soupeření – například Marshovu soukromou síť špehů, Copeovo vyndávání zubní protézy před fascinovanými Indiány apod. Děj knihy se odehrává pouze v průběhu jednoho roku (konkrétně 1876), kdy dochází například ke slavné bitvě u Little Bighornu na jihu dnešní Montany. Mnohé v knize popisované události se však odehrály dříve nebo později než v tomto roce, což autor v dodatku poctivě uvádí. Místy se v knize objevují překlepy a chyby (například na konci knihy najdeme informaci, že pravěký kopytník Eohippus pocházel z období křídy, ve skutečnosti je to až mnohem pozdější eocén).

Vyústění děje není příliš úderné ani překvapivé, takže pokud si potrpíte na fantastické zakončení a takříkajíc „Velké finále“, budete nejspíš zklamaní. Celkově je ale román poměrně příjemným čtením, protože děj má rychlý spád, je čtivý a dynamický. Dá se říci, že se u knihy nestihnete nudit (což ale může být částečně způsobeno i nepříjemným faktem, že je poměrně krátká). Jedná se vlastně o Crichtonův oblíbený westernový žánr (v ději nad čímkoliv jiným převažují popisy putování nebezpečným Divokým západem, přestřelky s bandity a boje či jiné interakce s Indiány), okořeněný prvky dějin paleontologie obratlovců.

Ne všechny zápletky jsou zcela uvěřitelné, ale celkově se dá průběh popisovaného příběhu akceptovat a užít si ho. Jen nečekejte jakési pokračování (či v tomto případě spíše literárního předchůdce) Jurského parku – takovou ambici Dračí zuby stejně jako nové „Jurské světy“ v žádném případě mít nemohou.

  • Foto: Dnes již slavný snímek profesora Marshe (nahoře uprostřed) a jeho vědeckého týmu, vyrážejícího v roce 1872 na Divoký západ za zkamenělinami. Více než vědeckou výpravu ovšem připomíná trestnou výpravu mužů, připravených na setkání s nepříliš dobře naladěnými indiánskými kmeny. Nejspíš i tento snímek inspiroval před 44 lety Michaela Crichtona k sepsání románu Dračí zuby.
Vladimír Socha
Vladimír Socha (* 1982) je lektor, pedagog, spisovatel a popularizátor paleontologie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *