Acrocanthosaurus atokensis byl zástupcem kladu Carcharodontosauridae, velkých až obřích teropodů, kteří představovali dominantní predátory mnoha ekosystémů rané a počátku pozdní křídy zejména na jižních kontinentech. Akrokantosauři obývali území současných amerických států Oklahoma, Texas a Wyoming (možná ale i mnoha dalších, včetně například Marylandu) v období přelomu věků apt a alb (asi před 116 až 110 miliony let). První zkameněliny tohoto druhu byly objeveny na počátku 40. let minulého století v sedimentech souvrství Antlers na území kraje Atoka v jihovýchodní části Oklahomy (odtud druhové jméno dinosaura). Vzhledem k nápadně prodlouženým výběžkům hřbetních obratlů nazval ve své dizertační práci paleontolog Wann Langston Jr. roku 1947 tohoto teropoda neformálně jako „Acracanthus atokaensis“, toto jméno však bylo změněno v roce 1950 na dodnes platné Acrocanthosaurus atokensis. Doslova znamená toto binomické jméno v překladu „Ještěr s vysokými trny z Atoky“.
Původně byly známé dvě nekompletní kostry (exempláře s katalogovými čísly OMNH 10146 a OMNH 10147), v 90. letech minulého století však přibyly poněkud kompletnější fosilní kostry v Texasu a znovu v Oklahomě. V roce 2012 byla dokonce objevena zkamenělina fragmentární kostry akrokantosaura v blízkosti lopatky obřího sauropoda sauroposeidona v sedimentech souvrství Cloverly na území Wyomingu. Fosilní zuby patřící zřejmě akrokantosaurům pak známe například také z Arizony a Marylandu, muselo jít tedy nepochybně o velmi rozšířený druh teropoda. Akrokantosauři byli nepochybně obřími teropody, blížící se velikostní kategorii druhu T. rex. Největší dosud objevený exemplář (NCSM 14345) měřil v kompletním stavu asi 11,5 metru na délku a jeho hmotnost se pohybovala mezi 5700 a 6200 kilogramy (s maximem 7250 kilogramů). Jen lebka tohoto teropoda dosahovala délky asi 129 centimetrů. Akrokantosaurus tedy nedosahoval velikosti svých příbuzných giganotosaura a karcharodontosaura, příliš za nimi ale nezaostával. Jeho lebka byla poměrně nízká a dlouhá, nohy relativně robustní (akrokantosauři tedy zřejmě nebyli rychlými a vytrvalými běžci, navzdory tomuto bizarnímu videu). Nejnápadnějším znakem na kostře dinosaura byly jeho prodloužené neurální výběžky obratlů, které mohly být více než 2,5krát delší než samotné tělo obratle. Tím se akrokantosaurus samozřejmě nemohl vyrovnat spinosaurovi, u něhož délka výběžků přesahovala délku obratlů dokonce 11krát, přesto ale i na jeho hřbetu musela být případná „plachta“ velmi nápadná. Přesná funkce tohoto útvaru, ať už měl podobu masitého hrbu, hřebene nebo plachty, není dosud uspokojivě vysvětlena. Mohlo snad jít o prostředek vnitrodruhové komunikace, zásobárnu tuku a tekutin nebo prostředek termoregulace? Zatím to s jistotou nevíme.
Na základě histologických výzkumů bylo zjištěno, že akrokantosauři potřebovali minimálně 12 let na to, aby dorostli do plné velikosti, a zhruba 18 až 24 let jim trvalo, než plně dospěli. V roce 2005 byl vytvořen model mozkovny akrokantosaura, který ukázal, že tento teropod měl relativně malý mozek sigmoidálního tvaru (ve tvaru písmena S), který se celkovým tvarem a stavbou podobal spíše mozku krokodýlů než ptáků. Velké čichové laloky naznačují velmi dobrou schopnost čichu. Patologie na výběžcích obratlů některých jedinců ukazují, že i tento teropod žil poměrně divokým způsobem života a často se potýkal s různými zraněními. Jako dominantní predátor nejspíš obýval široké spektrum různých prostředí na velké geografické rozloze, od vyšších poloh až po záplavové nížiny a mořská pobřeží. Jako kořist se mu nabízelo množství různých živočichů, od malých obratlovců přes středně velké krokodýly a ryby až po obří býložravé dinosaury. Preferovanou kořistí mohl být například středně velký ornitopod Tenontosaurus, ale také mláďata sauropodů druhu Sauroposeidon proteles. Konkurenty ve své velikostní kategorii žádné neměl, pouze smečky třímetrových deinonychů (Deinonychus antirrhopus) snad mohly představovat konkurenci menším, dosud nedospělým akrokantosaurům.
Slavná série fosilních stop od Glen Rose může zobrazovat loveckou scénu s akrokantosaurem v hlavní roli, není ale jisté, zda skutečně patřila tomuto teropodovi. Stejně tak není jisté, že byl tento karcharodontosaurid původcem „škrábanců“ v sedimentu, které zřejmě představují místo dávných námluvních tanců. Na druhou stranu to však nemůžeme zcela vyloučit, protože časově i geograficky se tyto nálezy s výskytem akrokantosaura poměrně dobře shodují. Je tedy jisté, že tento „ještěr s vysokými trny“ byl zajímavou součástí ekosystémů dávného raně křídového světa severoamerického kontinentu a patří právem k dobře známým a u veřejnosti oblíbeným obrům světa dravých dinosaurů.
- Rekonstrukce akrokantosaura (Acrocanthosaurus atokensis). Autorem je Laurel Austin.
