Dva noví teropodi během dvou dnů

Teropodní dinosauři patří k nejpopulárnějším a zároveň nejintenzivněji studovaným dinosaurům. Důvodů je hned několik. Předně se jedná o skupinu, jež zahrnuje největší suchozemské masožravce, jací kdy žili. Dále pak máme co do činění s jedinou skupinu dinosaurů, jež přežila do dnešních dnů. O tom, že ptáci jsou teropodními dinosaury, již dnes totiž není sebemenších pochyb.

Nemělo by tak překvapovat, že je široká veřejnost přímo u vytržení, když vědci oznamují objevy a popisy nových druhů těchto dinosaurů.

A během posledních dvou dnů byli popsáni hned dva noví teropodi. Tím prvním je ornitomimosaur, jež žil koncem rané křídy na území dnešního státu Arkansas, ve Spojených státech amerických, a jež dostal přímo patrioticky znějící vědecké jméno Arkansaurus fridayi.

Arkansauři byli poměrně malí, asi 3 metry dlouzí teropodi. Doposud se nám zachovala pouze nekompletní část pravé zadní končetiny jednoho jedince. I přesto bylo možné arkansaurovy pozůstatky důkladně srovnat s fosiliemi jiných teropodů. Výsledky srovnávacího studia, za nimž stojí američtí paleontologové ReBecca K. Hunt a James H. Quinn a jež bylo 19. března publikováno ve známém paleontologickém časopise Journal of Vertebrate Paleontology ukázaly, že se jedná o zástupce vývojové větve „pštrosích dinosaurů“, kteří v té době vzkvétali především na území dnešní východní Asie.

Druhým nově popsaným teropodním dinosaurem je představitel stále enigmatické evoluční větve, kterou nazýváme Megaraptora. Pozůstatky různých druhů megaraptorů byly paleontologům známy již dlouhé desítky let. Jejich zkameněliny, jež pocházely z různých koutů světa, byly však natolik záhadné, že je nebylo možné jednoznačně spojit se žádnou tehdy známou skupinou teropodů. Teprve výzkum Rogera Bensona a jeho kolegů z roku 2010 ukázal, že se jedná o zcela unikátní vývojovou větev, jež obývala severní i jižní polokouli.

Stále však neznáme přesnou systematickou pozici těchto dinosaurů. Některé výzkumy napovídají, že se jedná o blízké příbuzné gigantických dravých karcharodontosauridů (Carcharodontosaurus, Giganotosaurus, Acrocanthosaurus, Mapusaurus aj.). Jiné výzkumy naopak spojují megaraptory s evoluční větví tyranosaurů. V současnosti se zdá pravděpodobnější, že klad Megaraptora představuje ranou vývojovou větev celurosaurů. Mají tedy nejspíš blíže k tyranosaurům a k teropodům blíže spřízněným s ptáky než k alosauroidům, se kterými byli původně spojováni a ke kterým patří již dříve zmínění karcharodontosauridi.

Nový megaraptor, jehož popis se dnes objevil na stránkách odborného časopisu Cretaceous Research, dostal jméno Tratayenia rosalesi. Za popisem nového dinosaura stojí argentinsko-americký tým vědců vedený Juanem D. Porfirim.

Tratayenia žila během střední fáze pozdní křídy na území dnešní Argentiny. S délkou kolem úctyhodných 10 metrů se jedná o dosud největšího známého masožravce bohaté fauny ze souvrství Bajo de la Carpa. Stejně jako v případě arkansaura, i v případě tratayenie dosud známe pozůstatky jediného jedince. Ty se skládají z nekompletní série hřbetních obratlů a částí pánve.

Příbuzenské vztahy v rámci megaraptorů jsou stejně nejisté, jako samotná pozice těchto dinosaurů v rámci teropodů. K nejbližším příbuzným tratayenie však s největší pravděpodobností patřili Murusraptor, Megaraptor, Aerosteon, Australovenator a Orkoraptor, tedy „jižní“ megaraptoři.

  • Rekonstrukce murusraptora (Murusraptor barrosaensis), blízkého příbuzného tratayenie. Autorem je Jan Sovák.

Dinosaurus: Spinops sternbergorum

Spinops sternbergorum byl středně velký, asi 6 metrů dlouhý rohatý dinosaurus, zástupce skupiny Centrosaurinae, jedné z dvou vývojových větví, na něž se štěpí klad Ceratopsidae.

Jeho vědecký popis byl publikován v populárním časopise Acta Palaeontologica Polonica týmem vedeným americkým paleontologem Andrewem Farkem. Jméno Spinops bylo vytvořeno spojením latinského slova spina, tj. „osten“ či „trn“, a ops, tedy „tvář“. Jméno sternbergorum je pak poctou americkým paleontologům Charlesi H. Sternbergovi a jeho synovi Levimu, kteří materiál objevili.

Dinosaurus žil před přibližně 77 až 75 miliony let na území dnešní provincie Alberta v Kanadě. Kromě několika dalších ceratopsidních dinosaurů byl tak rovněž současníkem četných hadrosauridů, ankylosaurů či teropodů (včetně gigantických tyranosauridů).

Spinops nepatří mezi dinosaury, jejichž unikátní povahu člověk odhalil okamžitě po jejich nálezu. Materiál, na jehož základě byl tento ceratopsid popsán, byl totiž objeven již v létě roku 1916. Přestože Charles H. Sternberg, jeden z jeho objevitelů, usuzoval, že se jedná o nový druh blízce příbuzný styrakosaurovi (v čemž se, jak víme z výzkumu Farkeho a jeho kolegů, rozhodně nemýlil), příliš nadšení fosílie nevzbudily. Sternberg tehdy pracoval v zastoupení dnešního Přírodopisného muzea v Londýně, kde byl vedoucím geologické sekce Arthur Smith Woodward. Woodwardovi se materiál jevil natolik nezajímavý, že se ho v jednom z dopisů adresovaných C. Sternbergovi z ledna roku 1918 nezdráhal označit za odpad.

Jakkoli je však materiál nekompletní, jeho význam je nesporný. Lebeční pozůstatky spinopse poskytují řadu zajímavých údajů k vývoji epokcipitálních kostí, struktur lemujících kostěný límec ceratopsidů, situovaných blízko jeho středu, takže se nepochybně jedná o důležitý díl skládačky v evoluci ceratopsidů.

  • Rekonstrukce spinopse (vpředu a v pozadí vlevo; v pozadí vpravo je jeho blízký příbuzný Albertaceratops nesmoi). Autorem je Tuomas Koivurinne.

Vítejte v pravěku!

Milí čtenáři, vítáme Vás na stránkách Pravěk.info! Jedná se o společný projekt Daniela Madzii, paleontologa, jež se zabývá výzkumem druhohorních obratlovců (dinosaurů, plesiosaurů, pterosaurů, mosasaurů aj.), a Vladimíra Sochy, pedagoga, popularizátora vědy a spisovatele, který má na svém kontě mezi jiným již jedenáct knižních titulů souvisejících s (především dinosauří) paleontologií.

Popularizaci paleontologie, především té obratlovčí, se věnujeme již dlouhá léta, a to prostřednictvím již výše zmíněných knih, četných článků v různých populárně naučných periodikách, přednáškách pro veřejnost či vystoupeních v médiích.

Již řadu let také provozujeme vlastní stránky, Wild Prehistory a DinosaurusBlog, kde jsme až dosud publikovali stovky paleontologicky orientovaných článků a stvořili platformy vhodné k diskuzi na různá paleontologická témata. Více o našich aktivitách si můžete přečíst také zde.

Byť se oba paleontologii věnujeme trochu jiným způsobem (jeden provádí výzkum a druhý závěry takovýchto výzkumů „překládá“ do jazyka srozumitelného pro každého), oběma nám velmi záleží na tom, aby byla široká veřejnost o paleontologii informována tak přesně a kompetentně, jak je to jen možné.

Pravěk.info vzniká jako výsledek našeho sdíleného přesvědčení, že naše profese a společné úsilí nám umožní vytvořit informační servis, jenž bude kompetentním a zároveň srozumitelným zdrojem informací pro skutečně širokou bázi čtenářů – těch, které paleontologie zajímá a rádi si na její téma občas něco přečtou, ale také takových, jež by se chtěli této vědě věnovat odborněji, případně i provádět skutečný výzkum.

Budeme velmi rádi, když se aktivně zapojíte do dění na stránkách. Máte-li jakékoli otázky spojené s paleontologií, neváhejte nás kontaktovat! Jsme také na Facebooku, kde nás můžete průběžně sledovat.

Přejeme Vám příjemné chvíle zde strávené!