Dinosauří rok měl 372 dnů

Když jsem před téměř pěti roky dopisoval knihu Poslední dny dinosaurů, zahrnul jsem do textu také zmínku o odlišné délce pozdně křídových dní. Ty měly být zhruba o půl hodiny kratší než ty dnešní, takže i solární rok měl více dnů (různé studie v dřívější době uváděly rozmezí 375 až 370,3 dne). Nová studie tuto pozoruhodnou skutečnost ze světa posledních neptačích dinosaurů nejspíš definitivně potvrzuje.

Odborná práce byla nedávno publikována v periodiku Paleoceanography and Paleoclimatology týmem odborníků z univerzit v Bruselu a Gentu. Jejich výzkumným materiálem se stala fosilní schránka vcelku nenápadného mlže ze skupiny rudistů, konkrétně se jednalo o druh Torreites sanchezi, pocházející z lokality v Ománu, datované do období svrchní křídy (pozdní kampán). Taxon Torreites ze skupiny Hippuritidae se vyskytoval v období pozdní křídy (asi před 85 až 66 miliony let) kromě zmíněného Ománu také na území současného Karibiku a Mexika. Vedoucím zmíněného výzkumu byl analytický chemik Niels de Winter, který využil přesných laserů a se svými kolegy vytvořil extrémně malé otvory do schránek zmíněných rudistů. Otvory měřily jen kolem 10 mikrometrů na šířku a byly tedy velké asi jako červená krvinka. Vědcům se díky tomu podařilo přesně spočítat množství denních přírůstků, které se na vnitřní textuře schránky každý křídový den projevovaly.

Přírůstkové linie ukázaly, že v době před 76 až 72 miliony let (pozdní campan), tedy asi 10 až 6 milionů let před koncem křídové periody a druhohorní éry, měl solární rok o týden víc než dnes, ovšem pouze na počet dní – celková délka oběhu Země kolem Slunce se samozřejmě výrazně nezměnila. Rozdíl byl způsoben jedinou logickou věcí, a to kratší dobou trvání jednoho dne (tedy otočení Země kolem své osy). To bylo přibližně o půl hodiny rychlejší než dnes a poslední dinosauři tak zažívali dny trvající jen 23,5 hodiny (přesněji 23 hodin a 31 minut).

Vědci byli také schopni v rámci výzkumu izotopů přítomných prvků odhalit střídání období v závislosti na změnách klimatu a určit tak počet přírůstkových linií v rámci jednotlivých let. Díky tomu jsou si jistí, že den na konci křídy byl zhruba o jednu padesátinu kratší než dnes. Dinosauři by tedy naše nástěnné kalendáře nepoznali – pokud by jim ovšem mohli rozumět – ty jejich by měly každým rokem o sedm dní víc. Mimochodem, v období prvních dinosaurů, kteří žili o dobrých 160 milionů let dříve, by byl rozdíl ještě výraznější.

To ale není jediná zajímavá informace, kterou vědci z výzkumu schránek rudistů získali. Dále například zjistili, že původce zkoumané schránky žil po dobu devíti let v rámci útesotvorného společenstva v mělkém tropickém moři. Rudisti totiž v této době zabírali úlohu dominantních útesotvorných organismů, kterou dnes plní koráli. Zástupci Torreites rostli mnohem rychleji ve světlé části dne než v noci, což poukazuje na možnost, že žili v symbióze s autotrofními fotosyntetizujícími organismy. Zajímavým zjištěním byla také teplota vody v místě existence tohoto pozdně křídového živočicha. Ta vědcům vyšla na celých 40 °C v období léta a na víc než 30 °C v období zimy. Oceány tedy byly před 75 miliony let podstatně teplejší než dnes (průměrně 25 až 29 °C). To odpovídá celkové globální povrchové teplotě v té době, která byla v průměru asi o 2 až 4 °C vyšší než dnes.

Vraťme se ale k délce dní v období posledních pěti milionů let křídy. Zatímco doba oběhu Země kolem Slunce je po miliardy let konstantní, její otáčení kolem osy se pozvolným tempem zpomaluje. Právě to způsobuje, že dny byly v minulosti kratší a jednotlivé roky jich měly více. Podle některých odhadů trval den po vzniku Měsíce obří srážkou pouhé 4 hodiny a až po dalších 60 milionech let se prodloužil na 10 hodin! Oproti takovým extrémům žili dinosauři i před desítkami milionů let v podmínkách, které už by nám byly mnohem bližší (a rozdíl bychom ani nijak výrazně nepocítili).

Hlavním důvodem, proč se zemská rotace kolem osy prodlužuje, souvisí s naším Měsícem a jeho gravitací. Ten působí svými slapovými silami příliv a odliv a Zemi svým gravitačním tahem postupně zpomaluje. Sám za to platí svým pomalým vzdalováním od mateřské planety, a to současným tempem 3,82 centimetru za rok. Tato rychlost vzdalování se ale v průběhu doby proměňovala a dříve byla podstatně menší (jinak by nevycházela současná vzdálenost Měsíce od Země, tedy v průměru 384 400 km). Vyplývá z toho i další zajímavá informace, že Měsíc byl v době dinosaurů k Zemi blíž. Nebylo to ale o tolik, aby na obloze vypadal výrazně větší, rozdílu bychom si opět nejspíš ani nevšimli. Podle výpočtů autorů studie to bylo asi 383 000 (± 5000) km, tedy zhruba jen o 1500 kilometrů méně (rozdíl kolem 0,4 %). Zato v období před miliardami let byl Měsíc k Zemi výrazně blíž a na obloze by se jevil skutečně gigantický. To už ale druhohorní dinosauři, stejně jako my, zažít nemohli.

  • Foto typového exempláře jednoho z nejslavnějších dinosaurů, druhu Tyrannosaurus rex (© Carnegie Museum of Natural History).
  • Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *