Co nového nám prozradily tarbosauří zuby?

Tarbosaurem, tedy vývojově vyspělým obřím tyranosauridem, žijícím v období pozdní křídy na území dnešního Mongolska a Číny, jsme se například zabývali v kontextu možné přítomnosti hrdelního vaku. Množství nových a zajímavých poznatků o tomto kolosálním teropodovi nyní přináší výzkum mezinárodního týmu badatelů. Prvním jménem podepsaným pod studií je polský paleontolog Krzysztof Owocki z Institutu paleobiologie Polské akademie věd.

Co tedy tento výzkum přináší nového a jaké překvapivé informace o tarbosaurech se z něho dozvídáme? Owocki se svým týmem provedl analýzu vzorků z fosilních zubů pěti jedinců tarbosaura, objevených polsko-mongolskými expedicemi v poušti Gobi na jihu Mongolska. Výzkumníci se zaměřili na fosilizovanou sklovinu, z níž odebrali množství vzorků na různých místech tarbosauřích zubů tak, aby zachytili různá období růstu zubu. Materiál poté podrobili analýze poměru izotopů uhlíku a kyslíku za účelem zjištění stravovacích návyků dinosaura i podnebních podmínek jeho přirozeného prostředí.

Tarbosaurus bataar (Dmitry Bogdanov, CC BY-SA 3.0).

Na začátku si nebyli jisti výsledkem, ale brzy bylo zřejmé, že získané údaje dalece předčily jejich očekávání. Ukázalo se například, že v Mongolsku před 70 miliony lety (věk maastricht, nejpozdnější křída) bylo mnohem tepleji než dnes, a to v průměru asi o 10° Celsia (zhruba 8 °C oproti dnešním -2,5 °C). Množství srážek se tehdy dramaticky měnilo v závislosti na ročním období a klimatických fluktuacích v jeho průběhu. Tarbosauři i jejich současníci obývali vlhká lesnatá prostředí s převažující skladbou nahosemenných dřevin (zejména Araucariaceae), ovlivňovaná monzuny s chladnými suchými zimami a horkými deštivými léty. Průměrný roční úhrn srážek tehdy činil asi 775 až 835 mm. Jak velký rozdíl oproti polopouštním až pouštním podmínkám typickým pro současnou poušť Gobi!

Dalším zajímavým zjištěním této studie bylo pravděpodobné preferované potravní rozpětí tarbosaurů. Pro tento účel zkoumali vědci vzorky ze zubů pěti různě starých jedinců tohoto velkého tyranosaurida. Pokud se dosud paleontologové přeli o to, zda byli tarbosauři potravní specialisté nebo naopak nebyli příliš vybíraví, pak nejspíš dostali definitní odpověď – „za b“ je v tomto případě správně. Tarbosauři nejspíš lovili vše, co odpovídalo jejich představám o dobré kořisti, od kachnozobých dinosaurů (hadrosauridů), přes sauropodní dinosaury až po jiné teropody (včetně podivného deinocheira a menších druhů). Preferovaná kořist se samozřejmě měnila s věkem predátorů, přičemž mláďata mohla upřednostňovat malé obratlovce (savce, ještěry, praptáky, krokodýly ad.) a mláďata jiných dinosaurů.

Výsledky výzkumu izotopů z fosilií tarbosauřích zubů jsou tedy ve shodě s paleontologickými nálezy a dokazují, že druh Tarbosaurus bataar byl skutečně na vrcholu potravní pyramidy své doby. Drtivá většina zkamenělin tarbosaurů pochází ze sedimentů souvrství Nemegt, které je velmi bohaté i co do počtu a druhové rozmanitosti dinosaurů. Méně početný je materiál z geologicky starších souvrství Barun Gojot a Djadochta, v jejichž ekosystémech bylo podnebí mnohem sušší, v podstatě polopouštní. Fosilie tarbosaurů byly objeveny také v souvrství zvaném Su-pa-š‘ v Autonomní oblasti Sin-ťiang na západě Číny, geografické rozšíření těchto obřích tyranosauridů tedy bylo značné.

Preferovanou kořistí tarbosaurů mohli být velcí hadrosauridi druhu Saurolophus angustirostris a Barsboldia sicinskii, příležitostně pak snad i menší zástupci titanosaurních sauropodů druhu Nemegtosaurus mongoliensis a Opisthocoelicaudia skarzynskii (pokud se ve skutečnosti nejedná o jeden a ten samý druh). Z větších teropodů se mohl příležitostně stát tarbosauří kořistí již zmíněný ornitomimosaur Deinocheirus mirificus nebo obří terizinosaur Therizinosaurus cheloniformis. Oba tito teropodi však vážili přes 5 tun a byli vybaveni velkými drápy na předních končetinách, snadnou kořistí tedy nejspíš nebyli. Další fosilní objevy z daleké východní Asie nám snad o jídelníčku tarbosaurů prozradí v budoucnu ještě více zajímavých informací.

  • Rekonstrukce dvojice tyranosauridů druhu Tarbosaurus bataar útočících na dospělého obřího ornitomimosaura druhu Deinocheirus mirificus (Anton Belov, CC BY-SA 3.0).
  • Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *