Piatnitzkysaurus, megalosauroid s neohrabaným jménem

Právě před 40 lety, v roce 1979, byl světu představen další zástupce rozmanité fauny argentinských dinosaurů, megalosauroidní teropod Piatnitzkysaurus floresi. Tento jurský dravec dostal své rodové jméno podle argentinského paleontologa ruského původu, Alejandra Matvejeviče Piatnitzkého (1879–1959), který by v roce popisu dinosaura právě slavil sté výročí narození. Holotyp nového teropoda (s katalogovým označením PVL 4073) byl postupně vykopán v letech 1977, 1982 a 1983 ze sedimentů souvrství Cañadón Asfalto. Tyto sedimenty byly uloženy během střední jury (callov), asi před 166 až 163 miliony let.

Původně byl tento teropod považován za „vývojově primitivního karnosaura“, novější fylogenetické analýzy jej však řadí mezi megalosauroidy, tedy blízké příbuzné vůbec prvního vědecky popsaného dinosaura. Dnes jsou známé dokonce dvě částečně dochované kostry piatnitzkysaura a díky tomu se jedná o jednoho z nejlépe prozkoumaných jurských teropodů celé jižní polokoule. Mezi blízké příbuzné piatnitzkysaura patřily americké druhy Marshosaurus bicentesimus, popsaný roku 1976 z Utahu a Condorraptor currumili, popsaný roku 2005 z Argentiny. Zatímco prvního jmenovaného dělí od piatnitzkysaura vzdálenost několika tisíc kilometrů a kolem 15 milionů let geologického času, Condorraptor žil prakticky ve stejných ekosystémech. Zmíněné tři druhy jsou dnes považovány za zástupce kladu, který se nazývá Piatnitzkysauridae. Jeho dosud známí představirtelé žili v rozmezí přibližně 20 milionů let (před 171 až 152 m. l.) a obývali severoamerický i jihoamerický kontinent. Vraťme se ale zpět k samotnému druhu Piatnitzkysaurus floresi.

Tento teropod představoval středně velkého dravce s charakteristickým profilem těla, mohutnými zadními končetinami, kratšími předními „prackami“ se zahnutými drápy a poměrně mohutnou hlavou s vroubkovanými zuby v čelistech. Holotyp dinosaura byl ještě nedospělý a zřejmě nebyl plně dorostlý, jeho délka činila asi 4,3 metru a hmotnost byla odhadnuta na 250 až 450 kilogramů. Podle provedených výpočtů mohli plně dospělí jedinci dorůstat délky asi 6,6 metru a jejich hmotnost se blížila jedné tuně. I tak byli ovšem jen středně velkými teropody, ačkoliv ve svých ekosystémech mohli představovat dominantní dravce (zejména, pokud byli schopni lovit koordinovaně ve smečkách). Lovnou kořistí mohli být malí heterodontosauři druhu Manidens condorensis, dosahující délky jen kolem 70 centimetrů, a dále pak mláďata nebo nemocní jedinci velkých sauropodů, jako byl Patagosaurus fariasi nebo Volkheimeria chubutensis. Kromě dinosaurů se pak jako kořist nabízelo také množství jiných menších obratlovců, například ještěrů, žab, želv, krokodýlů, savců i ptakoještěrů. Bohatá fauna piatnitzkysaurových současníků obývala oblasti dnešní argentinské Patagonie na území provincie Chubut.

Významným potravním konkurentem mohl být podobně velký ceratosaur druhu Eoabelisaurus mefi, formálně popsaný teprve v roce 2012. Tento dravec obýval stejné ekosystémy jako piatnitzkysaurus a při celkové délce kolem 6 metrů byl i podobně velký. Můžeme se jen domýšlet, zda se tito dva teropodi často utkávali v soubojích o dostupnou potravu nebo zda měli své potravní domény oddělené (například lovem jiné kořisti, aktivitou v jiné části dne apod.). Piatnitzkysaurus floresi patří každopádně k nejlépe prozkoumaným teropodům své doby, a je tak významným příspěvkem k naší celkové představě nejen o jurských jihoamerických dinosaurech.

  • Rekonstrukce přibližného vzezření jurského teropoda druhu Piatnitzkysaurus floresi. Tento asi 6 metrů dlouhý dravec obýval oblast dnešní argentinské provincie Chubut v době před zhruba 165 miliony let (Paleocolour, CC BY-SA 4.0).
  • Článek byl v mírně pozměnené formě publikován také na webu DinosaurusBlog.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *