Mammuthus primigenius, mamut srstnatý

Mamuti srstnatí (Mammuthus primigenius) patří přímo k ikonickým tvorům z časů pleistocenních dob ledových. Zmrzlé mršiny v sibiřském permafrostu byly člověkem objevovány už před mnoha stoletími. Pozůstatky mamutů a dalších pravěkých obratlovců byly nicméně v předvědeckých dobách náhodně odkrývány i na mnoha místech Evropy (včetně například dnešního Předmostí u Přerova, o kterých psal i biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav ve druhé polovině 16. století) a zároveň i Severní Ameriky. Tehdy však ještě nebyly pochopeny a byly obvykle v souladu s dobovými názory interpretovány jako pozůstatky lidských obrů (známých i z údajů v Písmu svatém) nebo třeba slonů, kteří se v období starověku dostali do Evropy spolu s Římany či Kartáginci.

První vědecký výzkum mamutích pozůstatků v dnešním smyslu pak provedl irský přírodovědec Hans Sloane v roce 1728. Ten měl k dispozici zuby (včetně klů) mamutů ze Sibiře a jako první rozeznal, že patří chobotnatcům (v jeho podání „slonům“). Sloane se domníval, že tyto pozůstatky patřily slonům, kteří zahynuli při biblické potopě světa, kdy tropický pás podle jeho názoru zasahoval i do oblasti Sibiře.

Teprve v roce 1796 prokázal francouzský přírodovědec Georges Cuvier, že mamuti byli jiným typem chobotnatců než dnešní sloni a k úžasu svých současníků vyslovil názor, že jde o zvířata již definitivně a dlouhou dobu vyhynulá.

O tři roky později pak sibiřským fosiliím udělil vědecké jméno německý antropolog, lékař a přírodovědec Johann Friedrich Blumenbach, a to Elephas primigenius (doslova „první“ či „prvotní slon“). V roce 1828 pak bylo britským badatelem Joshuou Brookesem původní vědecké rodové jméno změněno na současné Mammuthus primigenius, česky mamut srstnatý.

Navzdory rozšířenému mínění nebyli mamuti srstnatí v porovnání s dnešními chobotnatci vyložení obři. Zatímco zástupci některých jiných druhů mamutů a dalších chobotnatců dosahovali skutečně obřích rozměrů (tělesné hmotnosti přibližně nad 15 tun), samci mamutů srstnatých byli přibližně stejně velcí jako samci slonů afrických. V průměru dorůstali v kohoutku výšky 2,7 až 3,4 metru a vážili nanejvýš kolem 6000 kg (výrazně velcí a odrostlí jedinci pak asi kolem 8000 kg). Samice byly menší, obvykle nedosahovaly ani tří metrů v kohoutku a vážily kolem 4000 kg. Novorozené mládě pak vážilo asi 90 kilogramů, podobně jako dnešní slůňata.

Mamuti byli nápadní svými dlouhými kly, které měřily u samců obvykle asi 2,5 metru na délku a vážily kolem 45 kilogramů. Rekordní dosud objevený exemplář však měří 4,2 metru a jeho hmotnost činila asi 91 kilogramů. Samice měly kly podstatně menší a lehčí, v průměru asi 1,5 až 1,8 metru dlouhé a vážící pouze kolem 9 kg. Ročně zřejmě mamutí kly přirůstaly o 2,5 až 15 cm. Největší stoličky mamutů byly dlouhé kolem 30 cm a vážily asi 1,8 kilogramu.

Chobot dospělého mamuta byl dlouhý zhruba 2 metry. Mamuti nepotřebovali tak velké ušní boltce, jako mají sloni afričtí (u nichž plní termoregulační úlohu). Dobře zachované „mršiny“ v permafrostu dokázaly, že u mamutů činila délka těchto anatomických struktur jen asi 38 cm a šířka maximálně 28 cm. Tloušťka kůže byla naopak velmi podobná u obou druhů, dosahovala asi 1,25 až 2,5 cm. Pod kůží se pak nacházela asi 10 cm tlustá vrstva tuku, která chobotnatce chránila před extrémním chladem doby ledové.

Replika asi 26 tisíc let staré podobizny mamuta vyřezané do mamutího klu pravěkým člověkem v oblasti dnešního Předmostí u Přerova. Tento a další podobné umělecké předměty dokládají častou a intenzivní interakci mezi mamuty a pravěkými lidmi. Artefakt v expozici rakouského Krahuletz-Museum Eggenburg (Wolfgang Sauber, CC BY-SA 4.0).

Mamuti srstnatí dostali své neoficiální jméno podle dlouhé a husté srsti, která měla rovněž termoregulační a izolační úlohu. Zatímco na horní části těla byla rezavě červená až hnědá srst dlouhá kolem 30 centimetrů, na spodku těla a na bocích to bylo až třikrát více. Průměrná tloušťka chlupu činila asi 0,5 milimetru. To se ovšem týká „vnější“ vrstvy srsti, ta vnitřní byla tvořena zvlněnou hustou kratší „podsadou“ s průměrnou délkou 8 cm a tloušťkou jednotlivých chlupů 0,05 mm. Dokonce i jejich ocas byl pokryt 60 centimetrů dlouhou srstí s velmi robustními chlupy.

Srstnatí mamuti byli jednou z posledních odnoží kdysi rozvětvené vývojové větve mamutů, kteří se poprvé objevili v období pliocénu již před několika miliony let. M. primigenius se zřejmě vyvinul ze stepního mamuta (Mammuthus trogontherii) v době před asi 400 000 lety na území východní Asie. Postupně se rozšířil do mnoha oblastí Evropy a Asie i Severní Ameriky a zejména před příchodem prvních populací člověka moudrého patřil k velmi rozšířeným druhům velkých pleistocenních zvířat. Výzkum populací mamutů na základě hromadných nalezišť a fosilních otisků stop nasvědčuje možnosti, že žili podobně jako dnešní sloni afričtí ve skupinách vedených starší samicí (mamuti srstnatí však byli blíže příbuzní dnešním slonům indickým). Živili se rozmanitou rostlinnou potravou a velcí samci o hmotnosti šest tun potřebovali podle výpočtů spořádat až 180 kg potravy denně (což mohlo znamenat potřebu krmení až po dobu 20 hodin v průběhu každého dne).

Délka života mamutů srstnatých není známá, ale předpokládá se, že se mohli dožívat i více než 60 let. Samci přitom rostli až do věku kolem 40 let, zatímco u samic se růst zastavoval kolem 25 let věku. Doba březosti byla nejspíš podobná jako u dnešních slonů, takže činila zhruba 21 až 22 měsíců a mláďata se rodila obvykle na jaře.

Umělecká ztvárnění mamutů známe v podobě paleolitických jeskynních maleb i figurativní tvorby a je jisté, že pravěký člověk byl tímto obřím chobotnatcem fascinován. Vědci stále vedou spory o to, jaký podíl měl pravěký lovec na vyhubení mamutů, jisté však je, že určitý vliv šíření pravěkých lidských populací na početní stavy mamutů existoval. Zpočátku snad nebyl příliš výrazný, ale v pozdějších obdobích (kdy se blížila ke konci poslední doba ledová) již mohl být na mnoha místech původního rozšíření mamutů kritický. Lidé lovili mamuty kvůli masu, klům, kostem, srsti a snad i dalším materiálům. Ještě v době před 42 000 lety je rozloha rozšíření mamuta srstnatého odhadována téměř na 8 milionů kilometrů čtverečních, zatímco před 6000 lety (kdy snad přežívaly ještě trpasličí populace na území Wrangelova ostrova v Severním ledovém oceánu) to bylo jen 800 000 km2. Poslední mamuti pak v této oblasti nejspíš vyhynuli někdy kolem roku 1650 př. n. l., kdy už mimochodem zhruba tisíc let stály v egyptské Gíze velké pyramidy.

  • Rekonstrukce mamuta srstnatého (Daniel Reed, CC BY-SA 3.0).

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *