Goyocephale lattimorei, „zdobená hlava“ z Mongolska

Jedním z méně známých zástupců pachycefalosaurů, skupiny široce rozšířených ptakopánvých dinosaurů blízce spřízněných s kladem Ceratopsia, byl mongolský druh Goyocephale lattimorei. Navzdory nadšenému očekávání příznivců umělecké tvorby není tento dinosaurus pojmenován po španělském malíři Goyovi, skutečnost je poněkud pragmatičtější. Slovo goyo totiž v mongolštině znamená „zdobený“, kephale je zase řecky hlava – tedy doslova „zdobená hlava“; i s druhovým jménem pak „Lattimoreova zdobená hlava“.

Owen Lattimore (1900-1989), po kterém je dinosaurus zčásti pojmenován, byl americký spisovatel a učenec, který zanechal v Mongolsku a Číně významný odkaz. A jaký odkaz nám zanechal sám pachycefalosaurid? Samozřejmě svoje fosilie, a to v podobě disartikulované kostry skládající se z větší části lebky, kostí přední i zadní končetiny, fragmentu pánevního pletence a několika obratlů. Fosilie byly objeveny v roce 1977 na jihu mongolské Gobi, na lokalitě zvané Boro Chovil. Zkameněliny holotypu (dnes označené katalogovým číslem GI SPS 100/1501) byly součástí sedimentů dosud nepojmenovaného souvrství na území Jihogobijského ajmagu o stáří asi 76 milionů let.

Goyocephale tak patřil k dinosaurům, žijícím v průběhu kampánského věku. Formálně pak tohoto pachycefalosaurida popsala trojice paleontologů v roce 1982 – kromě mongolského badatele Altangerla Perleho to byly polské paleontoložky Teresa Maryańska a Halszka Osmólska.

Nápadným znakem tohoto pachycefalosaurida byla jeho plochá lebka, která nevykazovala výraznou lebeční kupoli, typickou pro některé vývojově vyspělejší zástupce skupiny. Goyocephale byl menší druh, dosahující podle amerického paleontologa Thomase R. Holtze, Jr. délky asi 1,8 metru a hmotnosti menšího psa nebo bobra.

Původně byl tento dinosaurus řazen do blízké příbuznosti k druhu Homalocephale calathocercos, dalšího mongolského pachycefalosaurida, který byl s délkou asi 3 metry podstatně větším zástupcem a podle některých paleontologů mohl představovat dokonce dospělce, jehož byl G. lattimorei ve skutečnosti mládětem. Dnes spíše převládá hypotéza, že Goyocephale byl samostatným taxonem, který mohl představovat bazálního zástupce skupiny Pachycephalosaurinae.

Tito malí dinosauři s různorodým chrupem se pravděpodobně živili rostlinnou stravou, mohli si ale přilepšovat i lovem drobných živočichů. Stavba kostí nohou nasvědčuje tomu, že šlo o velmi rychlé běžce, kteří se před hrozícím nebezpečím dokázali spasit útěkem. Jejich přirozenými nepřáteli mohli být menší a středně velcí teropodi, včetně smeček velociraptorinních dromeosauridů nebo mláďat velkých tyranosauridů.

Pravděpodobně šlo o stádní tvory, kteří si ve skupinách udržovali jistý stupeň hierarchie a mohli se utkávat ve vnitrodruhových soubojích. Samci se například mohli prát o přístup k samicím, kontrolu nad skupinou nebo teritoriem či o přístup ke kvalitnějším zdrojům potravy a vody. Zda se ale při tom sráželi svými plochými lebečními „kovadlinami“, to zůstává dosud nevyřešenou otázkou.

  • Přibližný vzhled pachycefalosaurida druhu Goyocephale lattimorei (FunkMonk, CC BY 3.0).

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *