Dinosaurus: Titanoceratops ouranos

Původně byl tento obr s kolosální lebkou považován za dalšího jedince již dříve popsaného druhu Pentaceratops sternbergii, známějšího obřího ceratopsida, rovněž disponujícího nadměrně velkou hlavou. V roce 2011 však paleontolog Nicholas R. Longrich navrhl, že se nejspíš jedná o zcela nového a dosud neznámého zástupce chasmosaurinních ceratopsidů. Ba co víc, Titanoceratops ouranos byl podle jeho výzkumu dokonce součástí kladu Triceratopsini; patřil tedy mezi nejbližší příbuzné proslulého triceratopse.

Při svém stáří 74,8 až 73,5 milionu let je také s přehledem dosud nejstarším známým zástupcem této skupiny rohatých dinosaurů. Holotyp dinosaura s označením OMNH 10165, sestávající z nekompletní kostry s poměrně dobře zachovalou lebkou, byl objeven v sedimentech souvrství Fruitland nebo Kirtland na území kraje San Juan v Novém Mexiku. Bohužel přesnou polohu uložení fosilií nelze již s jistotou dohledat, a tak neznáme dokonale ani stáří dinosaura (i tak je ale jasné, že jde o pozdní kampán, dobu před zhruba 75 až 73 miliony let).

Longrich zvolil pro obřího ceratopsida působivé vědecké rodové jméno Titanoceratops („titánská rohatá tvář“), a to z důvodu velkých rozměrů lebky, druhové ouranos potom s odkazem na Úrana, titána a boha nebes ve starořecké mytologii. Ačkoliv autor popisné studie tento druh jasně odlišil od druhu Pentaceratops sternbergii, zůstávají pochybnosti o tom, zda ve skutečnosti přece jen nejde o jeden a ten samý druh. Obecně však výzkumy podporují validitu (platnost) a tedy skutečnou odlišnost titanoceratopse.

Každopádně však šlo o obřího rohatého dinosaura, který patří spolu se svými příbuznými druhu Eotriceratops xerinsularis a Triceratops horridus mezi největší známé ceratopsidy vůbec. Lebka objeveného exempláře měří na délku i bez lebečního límce 1,2 metru, spolu s límcem pak dokonce 265 centimetrů. Tím pádem se řadí k suchozemským živočichům s nejdelší známou lebkou vůbec.

Vzhledem k proporcionálně kratšímu ocasu dosahoval celkové délky „jen“ asi 6,8 metru a výšky ve hřbetu kolem 2,5 metru. Tělesná hmotnost pak byla Longrichem odhadnuta na 6,55 tuny, což zhruba odpovídá pozdějším triceratopsinům (ačkoliv jejich největší exempláře mohly dosahovat ještě zhruba o polovinu větší hmotnosti). Titanoceratops žil v prostředí obývaném mnoha dalšími dinosaury i jinými živočichy, přičemž jeho hlavním predátorem mohl být značně velký (asi devět metrů dlouhý) tyranosaurid druhu Bistahieversor sealeyi. Dále se zde vyskytovali troodontidi („Saurornitholestes“ robustus), jakýsi blíže neidentifikovaný ornitomimid a centrosaurinní ceratopsid a samozřejmě i další býložraví dinosauři – hadrosauridi druhů Anasazisaurus horneri a Parasaurolophus cyrtocristatus, pachycefalosaurid Stegoceras novomexicanum nebo ankylosaur Nodocephalosaurus kirtlandensis. Společnost zdejším dinosaurům pak dělala celá plejáda ryb, želv, krokodýlů i drobných savců. Titanoceratops každopádně naznačuje, že triceratopsini se vyvinuli dříve, než by bylo možné předpokládat. Mezi titanoceratopsem a časově následujícím eotriceratopsem však stále zeje propast asi 3 až 5 milionů let vývoje, který zatím zůstává paleontologicky zcela nezmapován.

  • Rekonstrukce titanoceratopse (Titanoceratops ouranos). Autorem je Robinson Kunz.
Vladimír Socha
Vladimír Socha (* 1982) je lektor, pedagog, spisovatel a popularizátor paleontologie.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *